Kříž.

Xaver Dvořák

Kříž.
Měsíčná noc! stříbrem hoří, kouzlem všecko proměňuje; kam se pohled snivě noří, dálky modré prohlubuje. Tak v té šíři sám tu stanu, jako starý kříž ten v poli, nakloněný v jednu stranu: Sladký Bůh, má spása to-li?... Obraz kříže padl k zemi, rozepjal své ruce šírem; nekonečně rostl němý, zboden hřeby nad vesmírem. Tak tě vídám ve svém snění, Kriste, tužby mojí cíli! tebou když plám v roztoužení, tebou když mé srdce šílí. Proč dne jasnost kouzlo ruší, směstná Velkost v dřeva skratky, v žhavou bolest pro mou duši, jež tě Velikým chce – Kriste sladký! 36