Hnízdo duše.

Xaver Dvořák

Hnízdo duše.
Když jitro zajiskřilo na horách, a skřivan s písní novou v azur letí, má duše vroucí v červánkový nach hned za ním spěje ve svých modlitbách, tam kolébá se v křídel rozepjetí. Však v polednách, kdy žehne jeho jas a v obilí se skřivan s písní ztratí, má duše, vedrem znavena v ten čas, v stín sladký kříže, tam se stají v ráz, než mírná pohoda se v duši vrátí. A večer, pták když v hnízdě spočine, kam půjdeš, duše, v podvečerní chvíli? Kde ty máš hnízdo svoje hostinné? Mne srdce Ježíšovo přivine, že miluji je horoucně z vší síly! 34