Nešpory.

Xaver Dvořák

Nešpory.
Tu ticho jest a setmívá se, do klenby roste stín; loď chrámu, cítím, tiše kolébá se, mystických padá do hlubin. Své dlaně spínám v skroušenosti, lamp zlatých září pět; pět panen neviditelných vstříc Hosti v tom přítmí slyším přicházet. Juž přijít musí v okamžení, dech tajím, duše strnula; teď v světla mdlého sladkém zavlnění se rouška tabernaklu pohnula. A srdce sevře sladká touha, do závrati sladčí cit: teď lávy tajený proud léta dlouhá se musí žhavý provalit! 26