Vzkříšení.

Vzkříšení.
Teď spadne rouška sněhobílá, a zaplá v šero chrámu Hostie, jak světlo v temno všeho kraje se hymna milionů rozlije. Zavlají prapory v před bílé a pochodně se zdvihnou davem, a zařvou zvony v ticho noci ve svitu hvězd už plápolavém. Zas radost uchvátí nás svatá, to slabé jedno okamžení, jak lázeň mystická, v níž duše zas nalézají očištění. Na chvíli zmládly posvěcené, v nich neznámá se křídla zvedla, kraj vzdálený v tom sladkém hnutí, minulost naše v mysli zbledla. 52 Obzory nové, stupně k výším, před námi jasně zahořely, vše illuse k nám volně přišly a nadějí snů zástup stkvělý. Hlas varhan ještě hřmí a zpívá, nás čarným kouzlem obepřádá, své bílé ruce anděl Boží na naši hlavu blažen skládá... Však venku chrámu u portálu tam hřích a všednost podřimují, a jako sluzi k panstvu svému, když vyjde – hned se přihlašují. 53