O quam suave!

Xaver Dvořák

O quam suave!
Ó chvíle rozkoše! Toť okamžení všech duší tajemného obrození; v obzory dálné dál kam otevírá mé duše zornice, má žhavá víra. Hle, z hloubi věčnosti zří Jej se bráti jak požár ohromný, jenž všecko chvátí; v něm zoufalství tmy v bílé jitro tají a stepi srdcí v ráje rozkvétají. Své srdce otevřte, dnes nebem bude, On roucho zlaté prostře po něm všude a zázrakem své milosti zas zbělí vám duše, které hříchem zatemněly. Své oči zamkněte! Teď v nitro kane vám rosa nebeská – teď nepoznané se blaho v ňadra vaše lávou řítí, teď plamen vyšlehne, vší bytost vznítí! 63 Toť chvíle spojení a sjednocení, a věčnost blažených ta sladčí není; své hlavy skloňte, Bůh se ve vás hostí; ó vzdejte se své lásky šílenosti. Víc nebe nechová a nedá země, své neste štěstí bázlivě a jemně; a ruce oddaně sem k hrudi spněte, ať bezpečně je k věčnu donesete. 64