Má ústa žnec, jenž polibků žeň sklízí.

Jaroslav Vrchlický

Má ústa žnec, jenž polibků žeň sklízí, od rukou tvojich bloudí k tvojí hlavě, jak měsíc z mlh jim kyne usmívavě tvůj bílý prs, jenž dobývá se z řízy. Na tváři tvojí blesk se mih’ a mizí. Ó s bohem sny o velkosti a slávě! oč lkal jsem, prosil, úpěl usedavě, teď zříš v mé slze jako brillant ryzí. Já prošel šťastně každou bouří jara i leta žárem jsem až příliš prahnul. Teď javorů list ve plamenech hárá, skvost modrých hroznů révu k zemi stáhnul, nad vlhké louky vstává bílá pára, dej, číš tvých retů abych ke svým nahnul!

Patří do shluku

klas, klasa, lán, žeň, pluh, brázda, obilí, zrno, stodola, žnec

372. báseň z celkových 1025

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Na břehu Lužnice. (Bohuslav Květ)
  2. I. Zas nové jaro zří mně do světničky – (Rudolf Pokorný)
  3. PÍSEŇ O ŽNÍCH. (Karel Dostál-Lutinov)
  4. SVATEBNÍ. (Adolf Červinka)
  5. Pozdrav. (Jaroslav Vrchlický)
  6. RUBÍNY. (Jaroslav Vrchlický)
  7. DEN UTRPENÍ. (Adolf Bohuslav Dostal)
  8. PÍSEŇ ORÁČOVA. (Ferdinand Tomek)
  9. VI. Jen k tobě modlím se, vše ostatní mi snem, (Jaroslav Vrchlický)
  10. Na poli. (Josef Václav Sládek)