Má ústa žnec, jenž polibků žeň sklízí.

Jaroslav Vrchlický

Má ústa žnec, jenž polibků žeň sklízí.
Má ústa žnec, jenž polibků žeň sklízí, od rukou tvojich bloudí k tvojí hlavě, jak měsíc z mlh jim kyne usmívavě tvůj bílý prs, jenž dobývá se z řízy. Na tváři tvojí blesk se mih’ a mizí. Ó s bohem sny o velkosti a slávě! oč lkal jsem, prosil, úpěl usedavě, teď zříš v mé slze jako brillant ryzí. Já prošel šťastně každou bouří jara i leta žárem jsem až příliš prahnul. Teď javorů list ve plamenech hárá, Skvostskvost modrých hroznů révu k zemi stáhnul, nad vlhké louky vstává bílá pára, dej, číš tvých retů abych ke svým nahnul! 15

Kniha Dojmy a rozmary (1880)
Autor Jaroslav Vrchlický