Stará píseň.

Jaroslav Vrchlický

Stará píseň.
...la beauté qui manque dans mes vers. Th. Gautier.
To útlé čílko, domov neviny, a velké oko hluboké a sivé, pleť, meruňky nach barvy temně živé a rosný nádech mladé květiny; Nadnad zoubků perlemi rtů rubíny, jež, nežli motýl, slovo čtveračivé, s nich sletí, stokrát zulíbal bys dříve, šíj, nad níž sám by trnul Cellini; Aa nožka, která vyzývá mne sama, bych zlíbal ji, nechť na šíj mou se klade – jak nemá vše motivem písně být? Ó jaký div, že provází mne všade o kráse tvojí píseň písní známá, jež pro mne jest jen prací Danaid. 17

Kniha Dojmy a rozmary (1880)
Autor Jaroslav Vrchlický