Stará píseň.

Jaroslav Vrchlický

To útlé čílko, domov neviny, a velké oko hluboké a sivé, pleť, meruňky nach barvy temně živé a rosný nádech mladé květiny; nad zoubků perlemi rtů rubíny, jež, nežli motýl, slovo čtveračivé, s nich sletí, stokrát zulíbal bys dříve, šíj, nad níž sám by trnul Cellini; a nožka, která vyzývá mne sama, bych zlíbal ji, nechť na šíj mou se klade – jak nemá vše motivem písně být? Ó jaký div, že provází mne všade o kráse tvojí píseň písní známá, jež pro mne jest jen prací Danaid.

Patří do shluku

poupě, růž, růže, květ, vypučet, vonný, zkvést, kytka, perla, fialka

287. báseň z celkových 486

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Bláhová láska. (Josef František Karas)
  2. PÍSEŇ. (Jaroslav Vrchlický)
  3. KVĚTINY. (Emanuel z Čenkova)
  4. KVĚTINY. (Adolf Racek)
  5. Těch květů bude málo... (Adolf Brabec)
  6. V. O jak líbám rád a hladím (Josef Kalus)
  7. VÁM. (Adolf Brabec)
  8. Doslov. (Adolf Heyduk)
  9. None (Alois Vojtěch Šmilovský)
  10. VI. V ZAMLČENÍ. (Jaroslav Vrchlický)