V zimě sami.

Jaroslav Vrchlický

Ví strom, když svoje zlaté listy střese, kam zažene je vichr v podjeseni? sám smuten stojí v tichém zamyšlení, o nových listech sní, jež máj mu nese. Na mojich ústech když tvůj ret se třese, kdo včerejší by čítal políbení? Ó písně touhy! stichlo vaše znění a v duši mé jest jako v spícím lese. Až přijde jaro, strom se zaskví znova a duše má snad mnohým vzplane květem a mnohý sen se vtělí v písně slova. Však v zimě sami dva si buďme světem! Ó milenky mé ústa purpurová, teď buďte vy mé lásky interpretem!

Patří do shluku

vzpomínka, odříkání, touha, mládí, sen, beznaděj, zapomnění, smutek, vzpomínat, teskný

276. báseň z celkových 1094

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. AŽ LISTÍ SPADNE... (Josef Kalus)
  2. Ve druhém jaře. (František Serafínský Procházka)
  3. ROMANCE O ZNÁMÉM STROMU NA KOLIŠTI. (Josef Merhaut)
  4. PÍSEŇ ŽIVOTA (Karel Babánek)
  5. Co dobrá báseň? (Jaroslav Vrchlický)
  6. Mé srdce bdí. (Xaver Dvořák)
  7. Marii. (Jaroslav Vrchlický)
  8. JARO DOMA. (Bohdan Kaminský)
  9. PROBUZENÍ. (Antonín Klášterský)
  10. Probuzení. (Jaroslav Vrchlický)