V zimě sami.

V zimě sami.
...je veux dénouer tes cheveux Th. de Banville.
Ví strom, když svoje zlaté listy střese, kam zažene je vichr v podjeseni? sám smuten stojí v tichém zamyšlení, o nových listech sní, jež máj mu nese. Na mojich ústech když tvůj ret se třese, kdo včerejší by čítal políbení? Ó písně touhy! stichlo vaše znění a v duši mé jest jako v spícím lese. Až přijde jaro, strom se zaskví znova a duše má snad mnohým vzplane květem a mnohý sen se vtělí v písně slova. Však v zimě sami dva si buďme světem! Ó milenky mé ústa purpurová, teď buďte vy mé lásky interpretem! 21