Briseis.

Jaroslav Vrchlický

Briseis.
Ty krásnolící, kdož ví, jaké vlasy tvé čelo oblétaly? v duši tvojí co vřelo plamenů? po jakém boji jsi poddala se, květ antické krásy? Však šťastna žiješ pro vše příští časy, že lože Achilla tě zvalo svojí, tys napila se v nesmrtnosti zdroji a píseň Homera tě věkům hlásí. Ne že jsi byla dcerou kněze Chrysa, ne mlada že jsi byla, lásky hodna, že Achill pro tě hořké slzy ronil; Lečleč, před ním že tvá spustila se říza, že na tvá ňádra těžkou hlavu sklonil. Co jinak život? – Dopilas ho do dna. 35