Cestou do Vignoly.

Jaroslav Vrchlický

Cestou do Vignoly.
Jde, na své hlavě košík plný vína, tak štíhlá, velká, v boku snědou ruku, zář slunce spící v šeré houšti buků na bronzu jejích líček uhasíná. A hrozny modravé jí visí z klína a zlaté v tvář jak růže ve rozpuku, a na ňadrech, v nichž srdce v bujném tluku, jak zápona zas hrozen šat jí spíná. A hrozen ten, jak zvolna jde, se chvěje, snad příbuzenství sladších hroznů tuší, jež sotva žárlivý šat stačí skrýti. A s hroznů zlatých na rty se jí leje svit ohnivý; ó blah, kdo její duši kdys bude z těchto sladkých hroznů píti! 51

Kniha Dojmy a rozmary (1880)
Autor Jaroslav Vrchlický