Věčné jaro.

Jaroslav Vrchlický

Věčné jaro.
Duch světa vstal a slaví vzkříšení! Ve světla proudech zmladlou koupá zemi, dech jara táhne stromů haluzemi, jež chvět se zdají v sladkém tušení. Proč bol a radost v divném smíšení jdou, srdce, tebou, jara svědku němý, proč nerozkveteš jeho kouzly všemi, co chybí ti? – Jen paprsk nadšení! Ó pros jen, pros, by v toho světla zdroje, v němž nyní zem se obrodila celá, též duše tvá se pohroužiti směla! A když tam pohřbí žaly své a boje, nech, by v sny její píseň lásky zněla, a nekonečným bude jaro tvoje! [185]

Kniha Dojmy a rozmary (1880)
Autor Jaroslav Vrchlický