Hvězdy.
I.
I.
Co nového mám o vás říci světu?
jste štěstí tuchou, poesie manou,
ať z noci stínů vaše deště kanou
ve různých barev plápolavém květu.
Snad sny, jenž bloudí po andělů retu,
když vysloveny vaší září vzplanou,
vy nad věčnosti branou mlhotkanou
mystické lampy, výhně lidských vznětů.
Vy světů zárodky, vy světů kostry,
snad něčím jiným jste v té stálé změně,
než básníkova duše zří a cítí!
Snad vás též jednou věčnosti dech ostrý
ve propast smete! – Zatím jako k ženě
k vám tulím se, čtu ve vás věčné žití.
203
II.
II.
Snad hrozná věčnost čím se na nás dívá,
jste vy, ó hvězdy, pouze oči moře,
jež blesky sijí šírém po prostoře,
nad prázdnem jeho když ta věčnost zívá.
A písku lem a oceánu hříva
čím před vámi jest? Vaše tichá zoře
plá v ruiny, plá v lidský smích i hoře,
v své hrůze stejná, tichá od jakživa.
Bůh znaven věků jednotvárným sledem
vás Nekonečnu do kadeří vetkal
nad vedrem palem i nad pólů ledem.
By jeho zrak se s vaším pláním setkal,
teď řek’ by jistě novou nudou jatý:
„Nač míhá se tam dole ten prach zlatý?“
204
III.
III.
Kde věštci jsou, jenž přišli od východu?
kde hvězdy jsou, jež na cestu jim plály?
vždy člověk týž a jeho boj vždy stálý;
ó hvězdy, mír mu dýchejte a shodu!
Nad písek pouští i nad Gangu vodu
jste zjevy v dumy poustevníků tkaly...
vždy básník týž a jeho boj vždy stálý;
ó hvězdy, mír mu dýchejte a shodu!
Vy zřely jste do vína plných číší
kol ověnčených hyacinthů květem,
jež Plato s druhy zvedal pod cypřiši,
Aa Kolumbovi pozdních, příštích časů,
jenž za novým se bude honit světem,
svou z našich prachů obnovíte krásu.
205
IV.
IV.
A přec na vašich prsech člověk visí,
ó světy zářné, jak na prsech matky,
z vás pije úsměv smilování sladký;
své srdce mrtvé září vaší křísí.
Ve vašich runách vlastní země rysy
zří udiven a v pravěk letí zpátky,
na hřbetu velblouda, na prahu chatky
svůj žalm i vzdech na hymnu vaši mísí.
A třeba lhala slova věštců, magů,
a roury hvězdářů a pěvců dumy
a tuchy srdcí, v nichž den pravdy šeří,
Nechťnechť lampy jste jen věčných sarkofagů,
nechť hřbitovy, nechť prázdné tesy, rumy –
Jste život přec, kdo hledá jej a věří!
206