Hvězdy.

Jaroslav Vrchlický

Hvězdy.
I. I.
 Co nového mám o vás říci světu? jste štěstí tuchou, poesie manou, ať z noci stínů vaše deště kanou ve různých barev plápolavém květu. Snad sny, jenž bloudí po andělů retu, když vysloveny vaší září vzplanou, vy nad věčnosti branou mlhotkanou mystické lampy, výhně lidských vznětů. Vy světů zárodky, vy světů kostry, snad něčím jiným jste v té stálé změně, než básníkova duše zří a cítí! Snad vás též jednou věčnosti dech ostrý ve propast smete! – Zatím jako k ženě k vám tulím se, čtu ve vás věčné žití. 203 II. II.
 Snad hrozná věčnost čím se na nás dívá, jste vy, ó hvězdy, pouze oči moře, jež blesky sijí šírém po prostoře, nad prázdnem jeho když ta věčnost zívá. A písku lem a oceánu hříva čím před vámi jest? Vaše tichá zoře plá v ruiny, plá v lidský smích i hoře, v své hrůze stejná, tichá od jakživa. Bůh znaven věků jednotvárným sledem vás Nekonečnu do kadeří vetkal nad vedrem palem i nad pólů ledem. By jeho zrak se s vaším pláním setkal, teď řek’ by jistě novou nudou jatý: „Nač míhá se tam dole ten prach zlatý?“ 204 III. III.
 Kde věštci jsou, jenž přišli od východu? kde hvězdy jsou, jež na cestu jim plály? vždy člověk týž a jeho boj vždy stálý; ó hvězdy, mír mu dýchejte a shodu! Nad písek pouští i nad Gangu vodu jste zjevy v dumy poustevníků tkaly... vždy básník týž a jeho boj vždy stálý; ó hvězdy, mír mu dýchejte a shodu! Vy zřely jste do vína plných číší kol ověnčených hyacinthů květem, jež Plato s druhy zvedal pod cypřiši, Aa Kolumbovi pozdních, příštích časů, jenž za novým se bude honit světem, svou z našich prachů obnovíte krásu. 205 IV. IV.
 A přec na vašich prsech člověk visí, ó světy zářné, jak na prsech matky, z vás pije úsměv smilování sladký; své srdce mrtvé září vaší křísí. Ve vašich runách vlastní země rysy zří udiven a v pravěk letí zpátky, na hřbetu velblouda, na prahu chatky svůj žalm i vzdech na hymnu vaši mísí. A třeba lhala slova věštců, magů, a roury hvězdářů a pěvců dumy a tuchy srdcí, v nichž den pravdy šeří, Nechťnechť lampy jste jen věčných sarkofagů, nechť hřbitovy, nechť prázdné tesy, rumy – Jste život přec, kdo hledá jej a věří! 206
Básně v knize Dojmy a rozmary:
  1. Mně v hloubi srdce vždycky láska zpívá.
  2. Na každé struně pěl jsem krásu tvoji.
  3. Při pohledu na obraz Fornariny.
  4. V dešti.
  5. Má ústa žnec, jenž polibků žeň sklízí.
  6. Pokušení.
  7. Stará píseň.
  8. Noci na severu.
  9. Dlouhá noc.
  10. Zavírám oči, tma se na mne řítí.
  11. V zimě sami.
  12. Fryna.
  13. Dryada.
  14. Kybela.
  15. Ceres.
  16. Priapus.
  17. Echo.
  18. Pan.
  19. Hermafrodit.
  20. Narciss.
  21. Odysseus.
  22. Briseis.
  23. Orfeus.
  24. Hellas.
  25. Dcera potopy.
  26. Div Šalamounův.
  27. Stylites.
  28. Lacrimae Christi.
  29. Víno písní.
  30. Sen budoucnosti.
  31. Zas nová píseň!
  32. Dva kalichy.
  33. Lambrusco.
  34. Cestou do Vignoly.
  35. Víno duchů.
  36. Rondel.
  37. Rým.
  38. Stromy.
  39. Rosa.
  40. Motýli.
  41. Vážky.
  42. Světlušky.
  43. Vichrové.
  44. Pěšiny.
  45. Oblaka.
  46. Měsíc v Šárce.
  47. Norimberský motiv.
  48. Své matce.
  49. Juliu Zeyerovi.
  50. Píseň ve spůsobu Theophila de Viau.
  51. Ballada o vlasech mojí paní.
  52. Mrzutá odeletta.
  53. Ballada, již jsem zpíval po krásném snu.
  54. Stará ballada o lásce.
  55. Své pagodě.
  56. Milostná odeletta.
  57. Hymnus o věčnosti poesie.
  58. DOLOROSA
  59. Disticha.
  60. Moře a zahrada.
  61. Večer.
  62. Rozdíl.
  63. Koruna.
  64. Povzdech k večernici.
  65. Lilie.
  66. Podobenství.
  67. Obrana.
  68. Písně.
  69. Pravá moudrost.
  70. Letní noc.
  71. Přes propast.
  72. Pták v srdci.
  73. Stále víc!
  74. Přirovnání.
  75. Na vzájem.
  76. Dvojí láska.
  77. I. Noci, noci, tmavá noci,
  78. II. Anděl bouře bránu nebes
  79. III. V květném stínu oněch palem,
  80. IV. Blázní nebe, blázní země,
  81. Antiky.
  82. Nápis na starý pohár.
  83. Kos.
  84. Dávno již!
  85. Ptáci.
  86. Pod podobiznu Viktora Huga.
  87. V noci.
  88. S Don Quijotem od Doré-a illustrovaným.
  89. Také píseň o hvězdách.
  90. Na dvéře bytu básníka, který nebyl doma, když jsem ho navštívil.
  91. Co praví obrazy Viertze umělci.
  92. Při zprávě o smrti Alearda Aleardi.
  93. Mezi čtením Hugových „Contemplations“.
  94. Cestou lesem.
  95. Na Milešovce.
  96. Na poslední stránku básní Theodora de Banville.
  97. U vchodu divadla.
  98. Bez tebe.
  99. Venuši vracející se k Olympu.
  100. V sněhu.
  101. Sloky.
  102. Meteor.
  103. Věčné jaro.
  104. U pramene.
  105. Rybník v mlze.
  106. Rybník v červáncích.
  107. Skřivan.
  108. Cesta k štěstí.
  109. Vere novo.
  110. Zpustlý mlýn.
  111. Na pusztě.
  112. Jarní jitro.
  113. Kouzlo poledne.
  114. Moře.
  115. Hvězdy.
  116. Orion.
  117. Dante.
  118. Cino da Pistoja.
  119. Ariosto.
  120. Cervantes.
  121. G. Sand.
  122. G. Leopardi.
  123. Shelley.
  124. Leconte de Lisle.
  125. Th. de Banville.
  126. Baudelaire.
  127. Theophil Gautier.
  128. Carducci.
  129. Mickiewicz.
  130. Krasiński.
  131. Słowacki.
  132. Gogol.
  133. V. Hugo.
  134. O své lásce k poesii.
  135. Vzpomínka z cest.
  136. Ideal.
  137. Než vykouřil jsem jednu cigaretu.
  138. Vis-à-vis.
  139. Milujícím.
  140. Uspokojení.
  141. Juliu Zeyerovi.
  142. Noc.
  143. Maria Aegyptiaca.
  144. Drama.
  145. Sonet-Epilog.