U vchodu divadla.

Jaroslav Vrchlický

U vchodu divadla.
Bouř překvapila slunce v západu; pod chrámu římsu ptáče promoklé a mne zahnala v předsíň divadla. Zde dlouho stál jsem. Zrak můj nestálý zřel na hlučný rej dešťných krůpějí, na blesk, jenž lítal hromy provázen od střechy k věži křídlem jiskrným. Zde dlouho stál jsem, a snů divných hra mne jala v síť, až unavený duch v předsíni této našel Pathmos svůj. Zde v bouři, dešti, větru hučení já viděl, dávných věků oponu jak strhnul blesk, a hle! – z ní valily se mocné stíny postav mohutných, ať kryla toga bedra zjizvená, ať s mocných plecí splýval hermelín, ať jedni číše k nebi vznášeli a druzí rvali bradu svou i vlas. Jim seděli u nohou šaškové, jak zosobněné jejich svědomí, k jich kolenům a prsům tulily se milostných žen ladné postavy, smích něhy na rtu a noc ve zraku; ta do záňadří dýku skrývala a druhé z klínu květy pršely. 170 Pak starců řada, jejichž lysá leb předstihla celý Olymp moudrostí, a kolem dětí hravá nevina, na retu písně, v rukou ratolesti. A v mlze šedé, kterou draly se neznámých sluncí zlaté paprsky, hrál zástup skřítků, rusalek a víl, za nimi pak ve mračném skupení, jak bílé sochy, bozi Hellady se tísnili – ti staří, dobří bozi, jež miluju a o nichž snívám rád. A v divém víru, stále mocnějším, to vřelo jako proud, v nějž vjede blesk, až uslyšel jsem divný jakýs hlas, jak hlahol trub a vody hřímání: „Hle, vizte světa nové zjevení! juž zlatá doba lidstvu nastává; ti všickni zde jsou toho družina, jež jménem umění jde soudit svět, jež vládnout bude věkům budoucím!“ A hned se zjevil velký, světlý stín, jak zahalený v blýskavice plášť sám bůh by kráčel světů prostorem; a vše padalo na svůj obličej, s čel koruny si rvali králové a v jeden chorál padly zástupy a „haleluja!“, třikrát: „hossana!“ se valilo jak hromů jásoty s azuru nebes v temno propastí. A když stín přešel, tu se líbali všech stavů lidé i všech národů, 171 tu král otrokům padal v objetí, tu dívky starcům celovaly vous, a padlým ženám děti žehnaly....žehnaly... A proud ten valný, stále rostoucí, jak mocná hymna z plamenů a slz, i duši mou jal kouzlem svaté hrůzy, že s chvěním též jsem volal v bouři tu své halelujah!....halelujah!... To mne vzbudilo. Já na loži. V mou jizbu přitmělou jen měsíc šeřil vlídným paprskem, dočítal za mne stránky Hamleta, kde přemožený tíhou snů jsem zdřímnul. 172
Básně v knize Dojmy a rozmary:
  1. Mně v hloubi srdce vždycky láska zpívá.
  2. Na každé struně pěl jsem krásu tvoji.
  3. Při pohledu na obraz Fornariny.
  4. V dešti.
  5. Má ústa žnec, jenž polibků žeň sklízí.
  6. Pokušení.
  7. Stará píseň.
  8. Noci na severu.
  9. Dlouhá noc.
  10. Zavírám oči, tma se na mne řítí.
  11. V zimě sami.
  12. Fryna.
  13. Dryada.
  14. Kybela.
  15. Ceres.
  16. Priapus.
  17. Echo.
  18. Pan.
  19. Hermafrodit.
  20. Narciss.
  21. Odysseus.
  22. Briseis.
  23. Orfeus.
  24. Hellas.
  25. Dcera potopy.
  26. Div Šalamounův.
  27. Stylites.
  28. Lacrimae Christi.
  29. Víno písní.
  30. Sen budoucnosti.
  31. Zas nová píseň!
  32. Dva kalichy.
  33. Lambrusco.
  34. Cestou do Vignoly.
  35. Víno duchů.
  36. Rondel.
  37. Rým.
  38. Stromy.
  39. Rosa.
  40. Motýli.
  41. Vážky.
  42. Světlušky.
  43. Vichrové.
  44. Pěšiny.
  45. Oblaka.
  46. Měsíc v Šárce.
  47. Norimberský motiv.
  48. Své matce.
  49. Juliu Zeyerovi.
  50. Píseň ve spůsobu Theophila de Viau.
  51. Ballada o vlasech mojí paní.
  52. Mrzutá odeletta.
  53. Ballada, již jsem zpíval po krásném snu.
  54. Stará ballada o lásce.
  55. Své pagodě.
  56. Milostná odeletta.
  57. Hymnus o věčnosti poesie.
  58. DOLOROSA
  59. Disticha.
  60. Moře a zahrada.
  61. Večer.
  62. Rozdíl.
  63. Koruna.
  64. Povzdech k večernici.
  65. Lilie.
  66. Podobenství.
  67. Obrana.
  68. Písně.
  69. Pravá moudrost.
  70. Letní noc.
  71. Přes propast.
  72. Pták v srdci.
  73. Stále víc!
  74. Přirovnání.
  75. Na vzájem.
  76. Dvojí láska.
  77. I. Noci, noci, tmavá noci,
  78. II. Anděl bouře bránu nebes
  79. III. V květném stínu oněch palem,
  80. IV. Blázní nebe, blázní země,
  81. Antiky.
  82. Nápis na starý pohár.
  83. Kos.
  84. Dávno již!
  85. Ptáci.
  86. Pod podobiznu Viktora Huga.
  87. V noci.
  88. S Don Quijotem od Doré-a illustrovaným.
  89. Také píseň o hvězdách.
  90. Na dvéře bytu básníka, který nebyl doma, když jsem ho navštívil.
  91. Co praví obrazy Viertze umělci.
  92. Při zprávě o smrti Alearda Aleardi.
  93. Mezi čtením Hugových „Contemplations“.
  94. Cestou lesem.
  95. Na Milešovce.
  96. Na poslední stránku básní Theodora de Banville.
  97. U vchodu divadla.
  98. Bez tebe.
  99. Venuši vracející se k Olympu.
  100. V sněhu.
  101. Sloky.
  102. Meteor.
  103. Věčné jaro.
  104. U pramene.
  105. Rybník v mlze.
  106. Rybník v červáncích.
  107. Skřivan.
  108. Cesta k štěstí.
  109. Vere novo.
  110. Zpustlý mlýn.
  111. Na pusztě.
  112. Jarní jitro.
  113. Kouzlo poledne.
  114. Moře.
  115. Hvězdy.
  116. Orion.
  117. Dante.
  118. Cino da Pistoja.
  119. Ariosto.
  120. Cervantes.
  121. G. Sand.
  122. G. Leopardi.
  123. Shelley.
  124. Leconte de Lisle.
  125. Th. de Banville.
  126. Baudelaire.
  127. Theophil Gautier.
  128. Carducci.
  129. Mickiewicz.
  130. Krasiński.
  131. Słowacki.
  132. Gogol.
  133. V. Hugo.
  134. O své lásce k poesii.
  135. Vzpomínka z cest.
  136. Ideal.
  137. Než vykouřil jsem jednu cigaretu.
  138. Vis-à-vis.
  139. Milujícím.
  140. Uspokojení.
  141. Juliu Zeyerovi.
  142. Noc.
  143. Maria Aegyptiaca.
  144. Drama.
  145. Sonet-Epilog.