Moře.

Jaroslav Vrchlický

Moře.
I. I.
 Jak dychnul bys krystalné na zrcadlo, tak nad mořem se lehká pára chvěje, po hladině zář hvězd bez stopy spěje, jen z měsíce k dnu kousek stříbra padlo. Jak z pavučin by kol tvé duše kladlo se jemné kouzlo, nevíšnevíš, co se děje, mír jako dítě v duši tvé se směje, co žárem vřelo, v perlu písně schladlo. Teď moře samo jistě zapomnělo, co hrobů v něm, co trosek, v palác divů a pohádek se každou chvíli mění. A srdce též, co všecko přetrpělo, juž neví – jako měsíc do zálivu bůh na dno jeho spustil – zapomnění. [199] II. II.
 Na břehu tvém by hračkou bylo žití, snem, jejž dvě děti sní, když ve hamaku ve šumu lesa, v písni sterých ptáků je matka kolébá, když slunce svítí. Svůj žal vždy pohřbít ve tvém vlnobití, a naděj plachou, jež podobna vraku, zřít před sebou, jak mizí ve oblaku, v tvých barvách vidět vše, co srdce cítí; Svousvou píseň tvojím učiniti echem, svou víru majákem, jenž do tmy hoří, svou vůli skalou, o niž proud se boří; Aa pak svůj hrob v tvém lůně korálovém si najít, kolébán být věčna dechem: toť větší los – než lidmi že se zovem. 200 III. III.
 Dno tvoje, moře, chtěl bych celé zříti, ne v klidných nocech, kdy plá měsíc snivý, jak míháš se a škeblí tvých třpyt lživý, mír, ticho, klid lže skrze spící sítí. Leč hlouběji až v dnu tvém chtěl bych rýti, v tvůj chaos patřit, jak se zmítá divý, tvé lesy korálů, tvou zvěř, vše divy, jež neodhalí žádné vlnobití: Tu myslil bych, že v dílnu boha patřím! bych dno tvé mohl zříti klidným okem, před věčností bych nezachvěl se v křeči; Sámsám tvůrčí duch, tam šel bych klidným krokem, vždyť vím, že svět, s kterým se v duchu bratřím, týž podstatou jest, rozměry byť větší. 201 IV. IV.
 Ty klenotnice boha! nač své skvosty tak žárlivě ukrýváš v bezdném lůně? tys jako láska, čím víc srdce stůně, tím jeho touze všecky trháš mosty. Či říci chceš nám, jak plachými hosty jsme v světě a jak věčné tvoje tůně? Tvých bledých květů opojivá vůně jest myslícímu duchu symbol prostý. Tak rovněž v duši na sta vidin bují, jež nikdy nepozná a neprocítí, a přece žijí, přece jsou a kvetou; Snadsnad lidem bludy fantasie slují – leč na rozhraní, kde přestává žití, z nich andělé nejkrasší věnce pletou. 202
Básně v knize Dojmy a rozmary:
  1. Mně v hloubi srdce vždycky láska zpívá.
  2. Na každé struně pěl jsem krásu tvoji.
  3. Při pohledu na obraz Fornariny.
  4. V dešti.
  5. Má ústa žnec, jenž polibků žeň sklízí.
  6. Pokušení.
  7. Stará píseň.
  8. Noci na severu.
  9. Dlouhá noc.
  10. Zavírám oči, tma se na mne řítí.
  11. V zimě sami.
  12. Fryna.
  13. Dryada.
  14. Kybela.
  15. Ceres.
  16. Priapus.
  17. Echo.
  18. Pan.
  19. Hermafrodit.
  20. Narciss.
  21. Odysseus.
  22. Briseis.
  23. Orfeus.
  24. Hellas.
  25. Dcera potopy.
  26. Div Šalamounův.
  27. Stylites.
  28. Lacrimae Christi.
  29. Víno písní.
  30. Sen budoucnosti.
  31. Zas nová píseň!
  32. Dva kalichy.
  33. Lambrusco.
  34. Cestou do Vignoly.
  35. Víno duchů.
  36. Rondel.
  37. Rým.
  38. Stromy.
  39. Rosa.
  40. Motýli.
  41. Vážky.
  42. Světlušky.
  43. Vichrové.
  44. Pěšiny.
  45. Oblaka.
  46. Měsíc v Šárce.
  47. Norimberský motiv.
  48. Své matce.
  49. Juliu Zeyerovi.
  50. Píseň ve spůsobu Theophila de Viau.
  51. Ballada o vlasech mojí paní.
  52. Mrzutá odeletta.
  53. Ballada, již jsem zpíval po krásném snu.
  54. Stará ballada o lásce.
  55. Své pagodě.
  56. Milostná odeletta.
  57. Hymnus o věčnosti poesie.
  58. DOLOROSA
  59. Disticha.
  60. Moře a zahrada.
  61. Večer.
  62. Rozdíl.
  63. Koruna.
  64. Povzdech k večernici.
  65. Lilie.
  66. Podobenství.
  67. Obrana.
  68. Písně.
  69. Pravá moudrost.
  70. Letní noc.
  71. Přes propast.
  72. Pták v srdci.
  73. Stále víc!
  74. Přirovnání.
  75. Na vzájem.
  76. Dvojí láska.
  77. I. Noci, noci, tmavá noci,
  78. II. Anděl bouře bránu nebes
  79. III. V květném stínu oněch palem,
  80. IV. Blázní nebe, blázní země,
  81. Antiky.
  82. Nápis na starý pohár.
  83. Kos.
  84. Dávno již!
  85. Ptáci.
  86. Pod podobiznu Viktora Huga.
  87. V noci.
  88. S Don Quijotem od Doré-a illustrovaným.
  89. Také píseň o hvězdách.
  90. Na dvéře bytu básníka, který nebyl doma, když jsem ho navštívil.
  91. Co praví obrazy Viertze umělci.
  92. Při zprávě o smrti Alearda Aleardi.
  93. Mezi čtením Hugových „Contemplations“.
  94. Cestou lesem.
  95. Na Milešovce.
  96. Na poslední stránku básní Theodora de Banville.
  97. U vchodu divadla.
  98. Bez tebe.
  99. Venuši vracející se k Olympu.
  100. V sněhu.
  101. Sloky.
  102. Meteor.
  103. Věčné jaro.
  104. U pramene.
  105. Rybník v mlze.
  106. Rybník v červáncích.
  107. Skřivan.
  108. Cesta k štěstí.
  109. Vere novo.
  110. Zpustlý mlýn.
  111. Na pusztě.
  112. Jarní jitro.
  113. Kouzlo poledne.
  114. Moře.
  115. Hvězdy.
  116. Orion.
  117. Dante.
  118. Cino da Pistoja.
  119. Ariosto.
  120. Cervantes.
  121. G. Sand.
  122. G. Leopardi.
  123. Shelley.
  124. Leconte de Lisle.
  125. Th. de Banville.
  126. Baudelaire.
  127. Theophil Gautier.
  128. Carducci.
  129. Mickiewicz.
  130. Krasiński.
  131. Słowacki.
  132. Gogol.
  133. V. Hugo.
  134. O své lásce k poesii.
  135. Vzpomínka z cest.
  136. Ideal.
  137. Než vykouřil jsem jednu cigaretu.
  138. Vis-à-vis.
  139. Milujícím.
  140. Uspokojení.
  141. Juliu Zeyerovi.
  142. Noc.
  143. Maria Aegyptiaca.
  144. Drama.
  145. Sonet-Epilog.