Po přečtení „Oresteie“.

Jaroslav Vrchlický

Po přečtení „Oresteie“. Prof. Dru. Jos. Královi.
Tak bylo mi divně a hrůzně, až skoro jsem se chvěl, jak okolo, co snil jsem luzně, by starý Osud šel. Jak v odlehlých horách kdes v slujích by starých věšteb zněl hlas, a na břehu moře kdes v thujích by z podsvětí vítr se třás. A jako by oráč kdes v poli tříšť modly vyoral z hrud, že pohled na ni až bolí a v srdce dští úzkost a stud. Já cítil, jak my jsme malí s vším, kam se ženem, co chcem, a ptal se, co kyne nám z dálí, před tímto pravěku snem. A velkost jsem cítil v tom spolu, že byl bych na Fatum křik: Dál val se a drť vše – my v bolu i za to ti vzdychneme: Dík! 24

Kniha Duše-mimóza (1903)
Autor Jaroslav Vrchlický