Po přečtení „Oresteie“.

Jaroslav Vrchlický

Tak bylo mi divně a hrůzně, až skoro jsem se chvěl, jak okolo, co snil jsem luzně, by starý Osud šel. Jak v odlehlých horách kdes v slujích by starých věšteb zněl hlas, a na břehu moře kdes v thujích by z podsvětí vítr se třás. A jako by oráč kdes v poli tříšť modly vyoral z hrud, že pohled na ni až bolí a v srdce dští úzkost a stud. Já cítil, jak my jsme malí s vším, kam se ženem, co chcem, a ptal se, co kyne nám z dálí, před tímto pravěku snem. A velkost jsem cítil v tom spolu, že byl bych na Fatum křik: Dál val se a drť vše – my v bolu i za to ti vzdychneme: Dík!

Patří do shluku

zev, olymp, afrodita, zeus, olympus, prométheus, hélios, helios, kentaur, nymfa

296. báseň z celkových 407

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Tryzna za Boecklinem. (Jaroslav Vrchlický)
  2. Tirésias. (Jaroslav Vrchlický)
  3. None (Jaroslav Vrchlický)
  4. SIMSONU STOUPY ŠLAPAJÍCÍMU. (Jaroslav Vrchlický)
  5. TRIPTYCH ODYSSEJSKÝ. (Jaroslav Vrchlický)
  6. Svědomí. (Jaroslav Vrchlický)
  7. None (Jaroslav Vrchlický)
  8. Apostrofa. (Augustin Eugen Mužík)
  9. None (Jaroslav Vrchlický)
  10. Sbor uvězněných titanův. (Jaroslav Vrchlický)