Rád nemám násilníky toho světa(J5f)
a nejím s králi u jednoho stolu(J5f)
neb zřídka bývá na jednom že stvolu(J5f)
květ ducha ryzí s drzou zvůlí zkvétá(J5f)
Duch orel musí býti sám když vzlétá(J5f)
a jinou nechce ani aureolu(J5f)
než tu jež stkána z jeho vlastních bolů(J5f)
tká v duši kruhy jako má strom leta(J5f)
Vždy bezvýsledný jest boj s divou zvůlí(J5f)
duch ryzí musí podlehnout v něm vždycky(J5f)
znám svory Prometheovi jež skuly(J5f)
Moc se Silou kdys na Kavkazském štítu(J5f)
Jak moh by lepší býti tyran lidský(J5f)
jak nežli bůh můž člověk víc mít citů(J5f)
V mém vytržení Olympičtí kdysi(J5f)
mne vznesli v střed svých mramorových síní(J5f)
já Zéva viděl jak jej orel stíní(J5f)
stih v jeho tazích Nesmrtnosti rysy(J5f)
Pod anemon a hyacintů vlysy(J5f)
kol stěn kde perleťové plálo jíní(J5f)
se tísnili kol nebešťané líní(J5f)
však nad nimi jsem stín zřel kterak visí(J5f)
A stín ten rostl a čím dál byl větší(J5f)
tím více zlato mramor opál plály(J5f)
až okolí se třáslo v světla křeči(J5f)
Tak před bouří když mrak zahalí nebe(J5f)
než větry plachty svoje rozhoupaly(J5f)
pláš celým ohněm nesmrtelný Foebe(J5f)
Zev s Junonou se octli náhle v sporu(J5f)
kdo zdali bozi nebo lidé větší(J5f)
Jak zvykem zlobnou utkali se řečí(J5f)
až každý v svém víc zatvrdil se vzdoru(J5f)
Mne soudcem zvolili na moji horu(J5f)
se snesli v lidských postavách lstí léčí(J5f)
v mou sáhli hruď až přes vše nebezpečí(J5f)
jsem řekl mínění své bez odporu(J5f)
Já většího jsem člověka být soudil(J5f)
tím budoucnost že nezná bez schopnosti(J5f)
by v tajemství se věčná Fata vloudil(J5f)
z lidí kdo jest muž či žena vyšší(J5f)
Já Žena cítí s větší subtilností(J5f)
a život příští nosí v ňader tiši(J5f)
A proto odměnou mi dáno Zevem(J5f)
že mohu jasně v budoucnosti čísti(J5f)
že v lidské rody zřím jak v spadlé listí(J5f)
když Boreas je shání s dutým řevem(J5f)
A proto Junony jsem stižen hněvem(J5f)
že nezřím hvězdy jak se v pádu čistí(J5f)
v tmách chaosu že povždy musím břísti(J5f)
sfér kolébán jen harmonickým zpěvem(J5f)
A proto básníci jsou moje děti(J5f)
z všech nejmilejší v širém kruhu země(J5f)
jim slyšet dáno a co slyší pěti(J5f)
Já nezaleknu se mně sílu dává(J5f)
co z asfodelů niv blíž vane ke mně(J5f)
toť sestra Nesmrtelnosti jest sláva(J5f)
Hvězd oči k spící zemi obrácené(J5f)
se zatínají v oči slepce hřeby(J5f)
když nahodile pozvedne je k nebi(J5f)
jež v nesměrný se oblouk nad ním klene(J5f)
Mně zdá se že jsou více rozžhavené(J5f)
a ironickým že se smíchem šklebí(J5f)
jak věděly by čeho zapotřebí(J5f)
má tvor jenž lká k nim z duše roztoužené(J5f)
Já nelkám více sotva víc by řekly(J5f)
než vím té duši bolem utýrané(J5f)
mít samy cit by spíš se nad ním lekly(J5f)
Co utrpení trudů křivd a zloby(J5f)
již přehnalo se přes to lidstvo zdrané(J5f)
po kterém nezbude nic nežli hroby(J5f)
Co bozi činí všecko správně činí(J5f)
To poznal jsem kráčeje země květem(J5f)
a na prahu když měl jsem stát se kmetem(J5f)
jich největší jsem poznal dobrodiní(J5f)
Kde tamarišky Alfea břeh stíní(J5f)
v čas rosu včela žíznivým když retem(J5f)
z narcissů ssaje unavena letem(J5f)
neb v jitrocele stříbrodechém jíní(J5f)
dva hady zřel jsem kruhy v lásce splítat(J5f)
a pojímat se na výsluní v písku(J5f)
v symbolech věčnosti se spolu kmitat(J5f)
A nevím proč jsem holí napřaženou(J5f)
v ráz samce zabil a v tom v jednom trysku(J5f)
jsem změnil pohlaví a stal se ženou(J5f)
A všecko co jsem posud žil to zase(J5f)
však jinak padesát let žil jsem znova(J5f)
mně oblohy i země krása nová(J5f)
se v jiném větším objevila jase(J5f)
Dřív pouze v síle teď jsem dýchal v kráse(J5f)
a k jádru vnikal dál za masku slova(J5f)
až taj jsem poznal jejž v svém klíně chová(J5f)
svět celý ztopený v tmě zářil v jase(J5f)
A člověka jak taj ten luští marně(J5f)
jsem teprv okem ženy lépe chápal(J5f)
a miloval jsem dosud víc a žárně(J5f)
Tu stejně po letech mi mužství dáno(J5f)
jak vzato kletbou abych ve tmách tápal(J5f)
však opakem své já v nich našel ráno(J5f)
Proč má mne litovat kdos že jsem slepý(J5f)
Rád sám bych věděl co tu ještě k zření(J5f)
snad hvězdné oči stejném u jiskření(J5f)
Zda moře val jenž o zemi se třepí(J5f)
Snad Zevův oblouk nebes velkolepý(J5f)
Snad Chaos noci v odvěkém kde tření(J5f)
se zmítá Život porod jako mření(J5f)
nad nimiž staré Fatum potmě dřepí(J5f)
To všecko zřel jsem řadou dlouhých roků(J5f)
ba víc než to novinkou ani bozi(J5f)
by nebyli víc vyhaslému oku(J5f)
A proto zrak můj Juno zastínila(J5f)
vždyť zbytečně mi Zeus blesky hrozí(J5f)
mne zničit chtíc mně dobro učinila(J5f)
Však co je vzato oku stokrát uchu(J5f)
se ve odstínech nejjasnějších vrací(J5f)
čím bouří mraky co zpívají ptáci(J5f)
vše znám jak v centru sedím všeho ruchu(J5f)
Hlas vichřic v zářícím i v slepém vzduchu(J5f)
znám Kyklopův jak podzemní zlou práci(J5f)
vím kmen čím roste výš a čím se kácí(J5f)
taj zvuků řeším na moři i v suchu(J5f)
v srdcí lidských tepu v krve dráze(J5f)
čtu jako soudce zásluhu i vinu(J5f)
vše lidské duše vidím chodit naze(J5f)
To že mi uši vylízali hadi(J5f)
na Kitheronu když jsem zdřimnul v stínu(J5f)
Ó cypřiše jak černý stín váš chladí(J5f)
Co uši moje vylízali hadi(J5f)
a věštění dar dopřáli mi bozi(J5f)
znám smrtelníků hruď jsou přeubozí(J5f)
a v nezdar vlastní vždy se ženou rádi(J5f)
Ba nejchytřejší přímo v zhoubu pádí(J5f)
ať pěstí vzdoru svého marně hrozí(J5f)
ať trpí tiše v prachu všední prósy(J5f)
zří tupě v kvas jímž příroda je vnadí(J5f)
Tak proti vůli zlověstným jsem ptákem(J5f)
se lidem stal a vždycky nešťastníka(J5f)
má věštba bouří stižena zlým mrakem(J5f)
Spíš zajdu k moři v nehostinné lesy(J5f)
ať do vichřice supí hlas můj hýká(J5f)
než v lidi zmar by sypal noc a děsy(J5f)