II. Jak bouř, kdy řádí na horách,

Jaroslav Vrchlický

II.
Jak bouř, kdy řádí na horách, Jak bouř, kdy řádí na horách,
po první ráně sta jich hučí a každý hřbet a každý svah se novým echem rozezvučí, Ažaž ohlasy vše splynou pak jediném bouřném ve hlaholu, od země výš až do oblak zní v jedné symfonii spolu: Tak v srdce když bol zalehne, hned první rána jiné vzbudí, jak z řady sopek vyšlehne žár bolesti a pálí v hrudi; Aa jako ze slují a skal bouř slévá se a roste echem, též bytost zahrne tak žal a roste v moře sny a vzdechem. Těch zmijí kotouč neroztneš, tu pravdu těcha neoklamá: Jak na moři tak v srdci též bouř každá doznít musí sama. 10

Kniha È morta (1894)
Autor Jaroslav Vrchlický