VII. V té říši světla, jasné stíny duchů

Jaroslav Vrchlický

VII.
V té říši světla, jasné stíny duchů V té říši světla, jasné stíny duchů
 kde vznášejí se v šťastném zapomnění, jsem viděl Slávu, stála nad Ní v snění: Při davů jásotu a davů ruchu já dost Ti dala, děla, zlatem planou Tvé laury tmou a pláti nepřestanou. Pak přišla Přízeň, chvěl se jí ret němý, v své ruce věnec z bílých růží měla, nad mrtvé čelo Jí se ukláněla: Tys milována byla lidmi všemi, hleď, slzy matky, sester, přátel kanou! – Jen Eros mlčel a se chmuřil stranou. 18

Kniha È morta (1894)
Autor Jaroslav Vrchlický