XVI.
Kdes v dáli hřbitov – jeden prostý kámen,
Kdes v dáli hřbitov – jeden prostý kámen,
pár věnců suchých a pár svadlých kytic
a nápis v cizí řeči, sotva slovo
o domovu cos hovoří a vlasti
a kolem ticho – cizinka tu leží –
i v den, kdy každý hrob má svoji oběť
slz, přání, modlitby a marné touhy –
To všecko jest a nadarmo se ptáš:
Ach, tolik trudů – za rubáš!
A žiješ spolu zas ten život celý,
jak můžeš si jej sestrojiti v duchu:
Tu péči matky od prvního kroku,
ty nemoci vše, ty úrazy dětství,
ty snahy mladé duše, vzletět k světlu,
ty první boje s drsnou skutečností,
ty první laury potlesku a slávy,
jak v zrcadle to vše před sebou máš –
Ach, tolik trudů – za rubáš!
55
Pak honbu světem – únavy ty steré,
tu přátelství, jež malomocné k skutku,
tu láska – nedala, co slibovala,
a práce, cesty a zas cesty, práce
a žízeň úspěchu a žízeň slávy
a slina pomluvy a zradné péro,
jež kupčí s úsudkem svým, kdo dá více –
a nové touhy, tuhneš, vřeš a pláš...
Ach, tolik trudů – za rubáš!
A návrat domů – krátký pouze oddech
a nové sklamání a nové boje
a rozloučení s matkou, se sestrami
a dálná, dlouhá cesta za ocean
a touha po nich, touha po domovu
a nemoc a to těžké umírání
a ten hrob v cizí zemi – A co ještě?
Jen upomínka naše, věrná stráž...
Ach, tolik trudů – za rubáš!
56