XVI. Kdes v dáli hřbitov – jeden prostý kámen,

Jaroslav Vrchlický

XVI.
Kdes v dáli hřbitov – jeden prostý kámen,
Kdes v dáli hřbitov – jeden prostý kámen,
pár věnců suchých a pár svadlých kytic a nápis v cizí řeči, sotva slovo o domovu cos hovoří a vlasti a kolem ticho – cizinka tu leží – i v den, kdy každý hrob má svoji oběť slz, přání, modlitby a marné touhy – To všecko jest a nadarmo se ptáš: Ach, tolik trudů – za rubáš!
A žiješ spolu zas ten život celý, jak můžeš si jej sestrojiti v duchu: Tu péči matky od prvního kroku, ty nemoci vše, ty úrazy dětství, ty snahy mladé duše, vzletět k světlu, ty první boje s drsnou skutečností, ty první laury potlesku a slávy, jak v zrcadle to vše před sebou máš – Ach, tolik trudů – za rubáš! 55 Pak honbu světem – únavy ty steré, tu přátelství, jež malomocné k skutku, tu láska – nedala, co slibovala, a práce, cesty a zas cesty, práce a žízeň úspěchu a žízeň slávy a slina pomluvy a zradné péro, jež kupčí s úsudkem svým, kdo dá více – a nové touhy, tuhneš, vřeš a pláš... Ach, tolik trudů – za rubáš! A návrat domů – krátký pouze oddech a nové sklamání a nové boje a rozloučení s matkou, se sestrami a dálná, dlouhá cesta za ocean a touha po nich, touha po domovu a nemoc a to těžké umírání a ten hrob v cizí zemi – A co ještě? Jen upomínka naše, věrná stráž... Ach, tolik trudů – za rubáš! 56