VII. Když před lety první zněl pro Tebe kvil,

Jaroslav Vrchlický

VII.
Když před lety první zněl pro Tebe kvil, Když před lety první zněl pro Tebe kvil,
 já tenkráte myslil, že šťastný jsem byl, že poznal jsem život i jeho cíl – Oč, sestro, jsem Ti dnes bližší? To maska jen byla, kýs neznámý bůh strh’ mi ji rázem, snů konec i tuch; dnes k požitku němý, k slávě jsem hluch – Oč, sestro, jsem Ti dnes bližší? A brzy jsem poznal celý ten trud, ten zápas, to pachtění, velký ten blud, ten před vlastní bídou zoufalý stud – Oč, sestro, jsem Ti dnes bližší? A brzy jsem poznal, že věrnost je klam, jak mnoho jsem vědět chtěl, málo jak znám – že ve víru zástupů vždycky jsem sám. Oč, sestro, jsem Ti dnes bližší? A bludičky, slávy ten prchavý lesk, ten fosfornou září též v oko mi blesk’, s ním však ten prastarý ozval se stesk: – Oč, sestro, jsem Ti dnes bližší? 42 Tak dneška se třímám, jitro mi sen, noc Nirvany zvěst mi – mukou je den, mé písně jen větrem vzdutý vír pěn – Oč, sestro, jsem Ti dnes bližší? S dnem po dnu se rvu a Ty tichounce spíš, jen tiskneš si blíže k rtům Nepenthu číš, co snem jest, co životem sotva juž víš – Oč, sestro, jsem Ti dnes bližší? A nad Tebou vyrůstá hloží a pýr a kol Tebe uhání šílený vír, já míru mám přání jen, Ty však máš mír – Oč, sestro, jsem Ti dnes bližší? Ach, bubliny! Splasknem, jak stiší se pláň, chceš chytat je, vlhká jen zbude ti dlaň, ó splaskni též, bublino, v Nirvany daň, jen tam, tam všecko se ztiší – Oč, sestro, jsem Ti dnes bližší? 43
Básně v knize È morta:
  1. I. Dvě tato pouze slova na obálce
  2. II. Jak bouř, kdy řádí na horách,
  3. III. Když luny hasne bílý pruh,
  4. IV. Ó sladký hlase umlklý,
  5. V. Zářící labuť vylétla
  6. VI. Ó smrti, moře bez všech břehů,
  7. VII. V té říši světla, jasné stíny duchů
  8. VIII. My v denní shon se probouzíme,
  9. IX. Ach, útěcho, ty rajský hoste,
  10. X. Kde pouze v žalu třesem rtoma,
  11. XI. Jak proroku, pod pouště nebem
  12. XII. Ó matko, kterou stihla taká rána,
  13. XIII. Jak vojáci jsme v palbě divé;
  14. XIV. Já prostý poutník v světa kruhu,
  15. I. Myslil jsem, že jsem juž střás’
  16. II. Jak druhdy vavříny a kvítí,
  17. III. Ó bolesť veliký je mistr věru,
  18. IV. Říká se, že v temném lese
  19. V. Bublino! Z jaké hloubky jdeš?
  20. VI. Co může po nás jednou tady zbýti?
  21. VII. Když před lety první zněl pro Tebe kvil,
  22. VIII. Nelze, nelze zapomníti
  23. IX. Na Tobě se nejlíp ukázalo,
  24. X. Když nás všecko oklamá,
  25. XI. Ó zdali v nivách asfodelů
  26. XII. Žít dlouho – ne v tom není zisku,
  27. XIII. Jsou krásné duše v tomto světě žalu,
  28. XIV. Na jaře i v podletí
  29. XV. Ó mrtví, mrtví, jak je v hrobě vám?
  30. XVI. Kdes v dáli hřbitov – jeden prostý kámen,
  31. XVII. Juž skoro se mi stáváš mythem
  32. XVIII. Když juž hrdý rozum víře
  33. XIX. (Z jara na hřbitově.)
  34. XX. Dost pláče již i žalu,