IX. Ach, útěcho, ty rajský hoste,

Jaroslav Vrchlický

IX.
Ach, útěcho, ty rajský hoste, Ach, útěcho, ty rajský hoste,
 když největší je bolu břímě, tu pomalu se tvoje símě do srdce skládá a v něm roste. Však zkypřena být půda musí; pluh žalu dříve v dlani smrti vše hroudy ješitnosti zdrtí, sobectví křemen zkruší v kusy. A zalita být musí země dřív slzí hořkých vlahou slanou, než vzácné símě rajskou manou tam skane a se ujme jemně. Však jednou v srdce hlubé líše, tu roste v svitu lásky boží, je nezadusí více hloží a pučí též a kvete tiše. 20 Za kalich má pak resignaci a za plod mír a poklid svatý, jenž nad všecky se vznese ztráty, jímž v eden se zas duše vrací. Však nežli všecko to se stane, proč tolik vzdechů srdce zryje? Proč v kalich, jejž tu člověk pije, nám tolik hořkých slzí skane? 21
Básně v knize È morta:
  1. I. Dvě tato pouze slova na obálce
  2. II. Jak bouř, kdy řádí na horách,
  3. III. Když luny hasne bílý pruh,
  4. IV. Ó sladký hlase umlklý,
  5. V. Zářící labuť vylétla
  6. VI. Ó smrti, moře bez všech břehů,
  7. VII. V té říši světla, jasné stíny duchů
  8. VIII. My v denní shon se probouzíme,
  9. IX. Ach, útěcho, ty rajský hoste,
  10. X. Kde pouze v žalu třesem rtoma,
  11. XI. Jak proroku, pod pouště nebem
  12. XII. Ó matko, kterou stihla taká rána,
  13. XIII. Jak vojáci jsme v palbě divé;
  14. XIV. Já prostý poutník v světa kruhu,
  15. I. Myslil jsem, že jsem juž střás’
  16. II. Jak druhdy vavříny a kvítí,
  17. III. Ó bolesť veliký je mistr věru,
  18. IV. Říká se, že v temném lese
  19. V. Bublino! Z jaké hloubky jdeš?
  20. VI. Co může po nás jednou tady zbýti?
  21. VII. Když před lety první zněl pro Tebe kvil,
  22. VIII. Nelze, nelze zapomníti
  23. IX. Na Tobě se nejlíp ukázalo,
  24. X. Když nás všecko oklamá,
  25. XI. Ó zdali v nivách asfodelů
  26. XII. Žít dlouho – ne v tom není zisku,
  27. XIII. Jsou krásné duše v tomto světě žalu,
  28. XIV. Na jaře i v podletí
  29. XV. Ó mrtví, mrtví, jak je v hrobě vám?
  30. XVI. Kdes v dáli hřbitov – jeden prostý kámen,
  31. XVII. Juž skoro se mi stáváš mythem
  32. XVIII. Když juž hrdý rozum víře
  33. XIX. (Z jara na hřbitově.)
  34. XX. Dost pláče již i žalu,