IV. Ó sladký hlase umlklý,

Jaroslav Vrchlický

IV.
Ó sladký hlase umlklý, Ó sladký hlase umlklý,
 zda ztich’ jsi docela? Van cítím slabý a dech mdlý jak peruť anděla! Ó sladký hlase umlklý, v té chvíli, než jsi ztich’, přes ocean tvůj dozvuk mdlý mně kol hlavy se mih’! Ten mroucí ohlas v duši mé zas vzkřísil zašlý svět, slast, již jen v snění tušíme, kdy hlas ten jásal, květ! Kdy všecky zvuky slavičí ve stupnici své nes’, jež duším pouze vyklíčí na cestě do nebes! Kdy kvetl v něm hvozd lilií a šuměl doubrav dech, žeh, jímž se vášeň opíjí v jásavých akkordech! Kdy s hrdličkami v postesku se rozplýval a třás’, a v davů bouřném potlesku pak zalehnul a zhas’! 13 Kdy u klavíru jako v snách nám chytal srdcí tluk, a jako duha smíru táh’ se v žití nesouzvuk! Ó v které písni naposled jsi jásal a se chvěl, než pro ztrnulý žasem svět jsi pro vždy oněměl? Či v nové síle, toužněji v neznámých světech zníš se nesa hvězdnou peřejí vždy k slunci výš a výš? Je možno, aby doznělo, co žilo, pro vždycky, jak smrt svůj dychla na čelo polibek mystický? Ó v kterém zvuku přírody zníš, sladký hlase, dál? Zníš z lesů písní lahody? Zní z moře dna tvůj žal? Zníš z šumu klasů, trav a třtin blíž opuštěných cest? Jdu lesem, zahrnul mne stín – v mou duši padáš s hvězd! 14
Básně v knize È morta:
  1. I. Dvě tato pouze slova na obálce
  2. II. Jak bouř, kdy řádí na horách,
  3. III. Když luny hasne bílý pruh,
  4. IV. Ó sladký hlase umlklý,
  5. V. Zářící labuť vylétla
  6. VI. Ó smrti, moře bez všech břehů,
  7. VII. V té říši světla, jasné stíny duchů
  8. VIII. My v denní shon se probouzíme,
  9. IX. Ach, útěcho, ty rajský hoste,
  10. X. Kde pouze v žalu třesem rtoma,
  11. XI. Jak proroku, pod pouště nebem
  12. XII. Ó matko, kterou stihla taká rána,
  13. XIII. Jak vojáci jsme v palbě divé;
  14. XIV. Já prostý poutník v světa kruhu,
  15. I. Myslil jsem, že jsem juž střás’
  16. II. Jak druhdy vavříny a kvítí,
  17. III. Ó bolesť veliký je mistr věru,
  18. IV. Říká se, že v temném lese
  19. V. Bublino! Z jaké hloubky jdeš?
  20. VI. Co může po nás jednou tady zbýti?
  21. VII. Když před lety první zněl pro Tebe kvil,
  22. VIII. Nelze, nelze zapomníti
  23. IX. Na Tobě se nejlíp ukázalo,
  24. X. Když nás všecko oklamá,
  25. XI. Ó zdali v nivách asfodelů
  26. XII. Žít dlouho – ne v tom není zisku,
  27. XIII. Jsou krásné duše v tomto světě žalu,
  28. XIV. Na jaře i v podletí
  29. XV. Ó mrtví, mrtví, jak je v hrobě vám?
  30. XVI. Kdes v dáli hřbitov – jeden prostý kámen,
  31. XVII. Juž skoro se mi stáváš mythem
  32. XVIII. Když juž hrdý rozum víře
  33. XIX. (Z jara na hřbitově.)
  34. XX. Dost pláče již i žalu,