VI. Co může po nás jednou tady zbýti?

Jaroslav Vrchlický

VI.
Co může po nás jednou tady zbýti? Co může po nás jednou tady zbýti?
 Víc nejsme přec než ve hře větrů listí, než schnoucí a vadnoucí luční kvítí, než hvězdná tříšť, když pádem svým se čistí. Jen prázdná zvěst: „On po dobru žil v touze, za krásy plachým fantomem se honil, zrak zjasnil, v pláč jejž zakalila nouze, před nikým, před Bohem jen čelo sklonil.“ A nejlepší to nápis, však ten časem déšť rozhlodá a vítr křídlem zdeptá a metlice svým zlatým skryje klasem a budoucnost jen mlčí, dál se neptá. Ta na oltář svůj vznese jiné modly, jmen jiných plesným opojí se křikem, ze současníků poslední až prodlí nad zapadlým tvé slávy památníkem. 40 Pak i ten umře – poušť jen kol a ticho, kde laury jsou, kde sláva vytisknuta, kde, zvěsti, polnice tvá a kde, pýcho, tvá hrdá šíj? – Ve hrobě rakev dutá Sese rozpadává zatím zvolna taky....taky... jak slzy rosné perly leží v kvítí. Ó skloňme v pokoře a v pláči zraky – Co může po nás jednou tady zbýti? 41
Básně v knize È morta:
  1. I. Dvě tato pouze slova na obálce
  2. II. Jak bouř, kdy řádí na horách,
  3. III. Když luny hasne bílý pruh,
  4. IV. Ó sladký hlase umlklý,
  5. V. Zářící labuť vylétla
  6. VI. Ó smrti, moře bez všech břehů,
  7. VII. V té říši světla, jasné stíny duchů
  8. VIII. My v denní shon se probouzíme,
  9. IX. Ach, útěcho, ty rajský hoste,
  10. X. Kde pouze v žalu třesem rtoma,
  11. XI. Jak proroku, pod pouště nebem
  12. XII. Ó matko, kterou stihla taká rána,
  13. XIII. Jak vojáci jsme v palbě divé;
  14. XIV. Já prostý poutník v světa kruhu,
  15. I. Myslil jsem, že jsem juž střás’
  16. II. Jak druhdy vavříny a kvítí,
  17. III. Ó bolesť veliký je mistr věru,
  18. IV. Říká se, že v temném lese
  19. V. Bublino! Z jaké hloubky jdeš?
  20. VI. Co může po nás jednou tady zbýti?
  21. VII. Když před lety první zněl pro Tebe kvil,
  22. VIII. Nelze, nelze zapomníti
  23. IX. Na Tobě se nejlíp ukázalo,
  24. X. Když nás všecko oklamá,
  25. XI. Ó zdali v nivách asfodelů
  26. XII. Žít dlouho – ne v tom není zisku,
  27. XIII. Jsou krásné duše v tomto světě žalu,
  28. XIV. Na jaře i v podletí
  29. XV. Ó mrtví, mrtví, jak je v hrobě vám?
  30. XVI. Kdes v dáli hřbitov – jeden prostý kámen,
  31. XVII. Juž skoro se mi stáváš mythem
  32. XVIII. Když juž hrdý rozum víře
  33. XIX. (Z jara na hřbitově.)
  34. XX. Dost pláče již i žalu,