V. Bublino! Z jaké hloubky jdeš?

Jaroslav Vrchlický

V.
Bublino! Z jaké hloubky jdeš? Bublino! Z jaké hloubky jdeš?
 Ó rychle zpátky, zpátky spěš! Paprsku! S jaké výše sem? Zpět rychle, než tě zhltí zem. Květino! Odkud z říše vil? Líp, kdybych tebe nespatřil! Motýle! Proč tak v slunci pláš,pláš? Zpět, než si křídla potrháš! Světluško! Co chce mdlý tvůj třpyt? Ó zhasni dřív, než vzplá tvůj svit! Myšlénko! Kam tvůj ostrý šíp? Ó věř, tě nepojmout, je líp! Ó duše, duše, co tu chceš? Zde zmar a stín – ó zpátky spěš! Tak odevšad to v sluch mi zní, jak stálá píseň pohřební. 38 A přec to musí vzletět, plát, hrát v slunci, zpívat a se smátsmát. A přec to musí žíti dál, by veliký zbyl po tom žal, Byby v srdce hlouběj vryl se hloh, by někdo pro to plakat moh’! 39
Básně v knize È morta:
  1. I. Dvě tato pouze slova na obálce
  2. II. Jak bouř, kdy řádí na horách,
  3. III. Když luny hasne bílý pruh,
  4. IV. Ó sladký hlase umlklý,
  5. V. Zářící labuť vylétla
  6. VI. Ó smrti, moře bez všech břehů,
  7. VII. V té říši světla, jasné stíny duchů
  8. VIII. My v denní shon se probouzíme,
  9. IX. Ach, útěcho, ty rajský hoste,
  10. X. Kde pouze v žalu třesem rtoma,
  11. XI. Jak proroku, pod pouště nebem
  12. XII. Ó matko, kterou stihla taká rána,
  13. XIII. Jak vojáci jsme v palbě divé;
  14. XIV. Já prostý poutník v světa kruhu,
  15. I. Myslil jsem, že jsem juž střás’
  16. II. Jak druhdy vavříny a kvítí,
  17. III. Ó bolesť veliký je mistr věru,
  18. IV. Říká se, že v temném lese
  19. V. Bublino! Z jaké hloubky jdeš?
  20. VI. Co může po nás jednou tady zbýti?
  21. VII. Když před lety první zněl pro Tebe kvil,
  22. VIII. Nelze, nelze zapomníti
  23. IX. Na Tobě se nejlíp ukázalo,
  24. X. Když nás všecko oklamá,
  25. XI. Ó zdali v nivách asfodelů
  26. XII. Žít dlouho – ne v tom není zisku,
  27. XIII. Jsou krásné duše v tomto světě žalu,
  28. XIV. Na jaře i v podletí
  29. XV. Ó mrtví, mrtví, jak je v hrobě vám?
  30. XVI. Kdes v dáli hřbitov – jeden prostý kámen,
  31. XVII. Juž skoro se mi stáváš mythem
  32. XVIII. Když juž hrdý rozum víře
  33. XIX. (Z jara na hřbitově.)
  34. XX. Dost pláče již i žalu,