X. Když nás všecko oklamá,

Jaroslav Vrchlický

X.
Když nás všecko oklamá,
Když nás všecko oklamá,
vše se v příkrov černý halí, jedna hvězda svítí v dáli, jedna hvězda nad náma.
Na mrtvé to vzpomínka, ta je s námi, vždy nám bližší, v duši každou bolest ztiší, jen se dotkne zlehýnka. O všem vědí, co nás rve, naši mrtví, co nás týrá; úkoj, který neumírá, pít nám dají z číše své. O všem vědí, tichý spád slzí našich dobře znají, jen se tiše usmívají a v sled řeknou: Pojďte spát! 47