XIX. (Z jara na hřbitově.)

Jaroslav Vrchlický

XIX.
(Z jara na hřbitově.) (Z jara na hřbitově.)
 Na všech snítkách jaro mladémladé, lehký nádech jako sen se jak spící hudba klade, kudy kráčím zamyšlen. Ne, to ještě listí není, i ta tráva jako dech, co v sluch padá v tichém znění nežli píseň spíš jest vzdech. Za zdí v poli skřivan jásájásá, sotva slet’ sem, rázem ztich, s věnců bludný vánek střásá pár jen listů sežloutlých. V krátce luh se rozezvučí, květů, zvuků orgií, země s nebem ve náručí vesnou až se opijí! Zde jen ticho – tady kráčí i to jaro po špičkách, trilek ptačí mlkne v pláči, naději zde tlumí strach. 60 Jeť ta vesna na hřbitově plna tiché lahody, cítím na každičkém rově svatou úctu přírody, Byby ti mrtví jen pár sáhů necítili pod zemí listů ševel, rosnou vláhu s budoucími růžemi, Abyaby se jim sladce zdálo v tmě jich slepých zřítelnic, že zde ztratili jen málo, získali tam stokrát víc! 61
Básně v knize È morta:
  1. I. Dvě tato pouze slova na obálce
  2. II. Jak bouř, kdy řádí na horách,
  3. III. Když luny hasne bílý pruh,
  4. IV. Ó sladký hlase umlklý,
  5. V. Zářící labuť vylétla
  6. VI. Ó smrti, moře bez všech břehů,
  7. VII. V té říši světla, jasné stíny duchů
  8. VIII. My v denní shon se probouzíme,
  9. IX. Ach, útěcho, ty rajský hoste,
  10. X. Kde pouze v žalu třesem rtoma,
  11. XI. Jak proroku, pod pouště nebem
  12. XII. Ó matko, kterou stihla taká rána,
  13. XIII. Jak vojáci jsme v palbě divé;
  14. XIV. Já prostý poutník v světa kruhu,
  15. I. Myslil jsem, že jsem juž střás’
  16. II. Jak druhdy vavříny a kvítí,
  17. III. Ó bolesť veliký je mistr věru,
  18. IV. Říká se, že v temném lese
  19. V. Bublino! Z jaké hloubky jdeš?
  20. VI. Co může po nás jednou tady zbýti?
  21. VII. Když před lety první zněl pro Tebe kvil,
  22. VIII. Nelze, nelze zapomníti
  23. IX. Na Tobě se nejlíp ukázalo,
  24. X. Když nás všecko oklamá,
  25. XI. Ó zdali v nivách asfodelů
  26. XII. Žít dlouho – ne v tom není zisku,
  27. XIII. Jsou krásné duše v tomto světě žalu,
  28. XIV. Na jaře i v podletí
  29. XV. Ó mrtví, mrtví, jak je v hrobě vám?
  30. XVI. Kdes v dáli hřbitov – jeden prostý kámen,
  31. XVII. Juž skoro se mi stáváš mythem
  32. XVIII. Když juž hrdý rozum víře
  33. XIX. (Z jara na hřbitově.)
  34. XX. Dost pláče již i žalu,