III. Ó bolesť veliký je mistr věru,

Jaroslav Vrchlický

III.
Ó bolesť veliký je mistr věru, Ó bolesť veliký je mistr věru,
 na jedné struně hrá jak Paganini, jak slunce mroucí když se taví v šeru v sta odstínů se tříštíc mezi stíny. Však v barev hře vždy je to slunce stejné, tak v odstínech slov jedna bolest kvílí a vše ty tony a paprsky chvějné jsou přec jen jediný pláč u mohyly. Tak myslil jsem nápisy překládaje, jež autor Sibyll psal Cecchinu Bracci, za Tebou spěl jsem až na prahy ráje, Tys ožila mi v jeho rmutném pláči. Co cizímu kdys psáno bylo junu, jenž zemřel v květu krásy své a mládí, to rozchvívá teď srdce mého strunu a české slovo v stejný ohlas ladí. Jeť bolest jednajedna, a když začne zpívat, je nejkrásnější, nesmrtelnou básní. Již dosti, zrak mi začíná se stmívat....stmívat... Tak oba mladí a tak oba krásní! 36
Básně v knize È morta:
  1. I. Dvě tato pouze slova na obálce
  2. II. Jak bouř, kdy řádí na horách,
  3. III. Když luny hasne bílý pruh,
  4. IV. Ó sladký hlase umlklý,
  5. V. Zářící labuť vylétla
  6. VI. Ó smrti, moře bez všech břehů,
  7. VII. V té říši světla, jasné stíny duchů
  8. VIII. My v denní shon se probouzíme,
  9. IX. Ach, útěcho, ty rajský hoste,
  10. X. Kde pouze v žalu třesem rtoma,
  11. XI. Jak proroku, pod pouště nebem
  12. XII. Ó matko, kterou stihla taká rána,
  13. XIII. Jak vojáci jsme v palbě divé;
  14. XIV. Já prostý poutník v světa kruhu,
  15. I. Myslil jsem, že jsem juž střás’
  16. II. Jak druhdy vavříny a kvítí,
  17. III. Ó bolesť veliký je mistr věru,
  18. IV. Říká se, že v temném lese
  19. V. Bublino! Z jaké hloubky jdeš?
  20. VI. Co může po nás jednou tady zbýti?
  21. VII. Když před lety první zněl pro Tebe kvil,
  22. VIII. Nelze, nelze zapomníti
  23. IX. Na Tobě se nejlíp ukázalo,
  24. X. Když nás všecko oklamá,
  25. XI. Ó zdali v nivách asfodelů
  26. XII. Žít dlouho – ne v tom není zisku,
  27. XIII. Jsou krásné duše v tomto světě žalu,
  28. XIV. Na jaře i v podletí
  29. XV. Ó mrtví, mrtví, jak je v hrobě vám?
  30. XVI. Kdes v dáli hřbitov – jeden prostý kámen,
  31. XVII. Juž skoro se mi stáváš mythem
  32. XVIII. Když juž hrdý rozum víře
  33. XIX. (Z jara na hřbitově.)
  34. XX. Dost pláče již i žalu,