XX. Dost pláče již i žalu,

Jaroslav Vrchlický

XX.
Dost pláče již i žalu, Dost pláče již i žalu,
 spi v chladném klínu země, spi tiše, sladce, jemně, jak v klínu matčině; Tvé jméno v srdcí skálu je, pokud žijem, vryto, čím bylas nám, Bůh ví to a srdce jedině! Spi – život Tvůj byl krásný, on unaveným skráním byl sladkým požehnáním a křídlem ku ráji. Jak velká voda jasný, jak list lilije ryzí a plný vláhy, mízy těm, kdo tu zoufají. Spi na pobřeží moře, spi v cizí země klínu, v ten velký zástup stínů splyň, k němuž všichni jdem jak po neschůdné hoře; však spíš přec pod hvězdami, jichž svit nám sladký, známý; je všady svatá zem. 62 Ta matka všech nás drahá nad Věčna klímá strží, své děti v klínu drží je vinouc k srdci blíž; co po nás teprv sahá ta velká ruka stinná a ona pohostinná se otvírá – ty spíš. V poslední pozdrav ještě na poslední hrst země, jež dolů klesá jemně, můj sprchni tichý zpěv jak růžných lístků deště; jen sladké ciť z nich vání, ať nikdo neví ani, že prší na rakev. 63 OBSAH.
CYKLUS I. I. Dvě tato pouze slova na obálce7 II. Jak bouř, kdy řádí na horách10 III. Když luny hasne bílý pruh11 IV. Ó sladký hlase umlklý13 V. Zářící labuť vylétla15 VI. Ó smrti, moře bez všech břehů16 VII. V té říši světla, jasné stíny duchů18 VIII. My v denní shon se probouzíme19 IX. Ach, útěcho, ty rajský hoste20 X. Kde pouze v žalu třesem rtoma22 XI. Jak proroku, pod pouště nebem23 XII. Ó matko, kterou stihla taká rána24 XIII. Jak vojáci jsme v palbě divé26 XIV. Já prostý poutník v světa kruh28
CYKLUS II. I. Myslil jsem, že jsem juž střás’33 II. Jak druhdy vavříny a kvítí34 III. Ó bolesť veliký je mistr věru36 IV. Říká se, že v temném lese37 V. Bublino! Z jaké hloubky jdeš?38 VI. Co může po nás jednou tady zbýti?40 VII. Když před lety první zněl pro Tebe kvil42 VIII. Nelze, nelze zapomníti44 IX. Na Tobě se nejlíp ukázalo46 X. Když nás všecko oklamá47 XI. Ó zdali v nivách asfodelů48 XII. Žít dlouho – ne v tom není zisku50 XIII. Jsou krásné duše v tomto světě žalu52 XIV. Na jaře i v podletí53 XV. Ó mrtví, mrtví, jak je v hrobě vám?54 XVI. Kdes v dáli hřbitov – jeden prostý kámen55 XVII. Juž skoro se mi stáváš mythem57 XVIII. Když juž hrdý rozum víře58 XIX. Na všech snítkách jaro mladé60 XX. Dost pláče již i žalu62
E: js + sf; 2002 [64]
Básně v knize È morta:
  1. I. Dvě tato pouze slova na obálce
  2. II. Jak bouř, kdy řádí na horách,
  3. III. Když luny hasne bílý pruh,
  4. IV. Ó sladký hlase umlklý,
  5. V. Zářící labuť vylétla
  6. VI. Ó smrti, moře bez všech břehů,
  7. VII. V té říši světla, jasné stíny duchů
  8. VIII. My v denní shon se probouzíme,
  9. IX. Ach, útěcho, ty rajský hoste,
  10. X. Kde pouze v žalu třesem rtoma,
  11. XI. Jak proroku, pod pouště nebem
  12. XII. Ó matko, kterou stihla taká rána,
  13. XIII. Jak vojáci jsme v palbě divé;
  14. XIV. Já prostý poutník v světa kruhu,
  15. I. Myslil jsem, že jsem juž střás’
  16. II. Jak druhdy vavříny a kvítí,
  17. III. Ó bolesť veliký je mistr věru,
  18. IV. Říká se, že v temném lese
  19. V. Bublino! Z jaké hloubky jdeš?
  20. VI. Co může po nás jednou tady zbýti?
  21. VII. Když před lety první zněl pro Tebe kvil,
  22. VIII. Nelze, nelze zapomníti
  23. IX. Na Tobě se nejlíp ukázalo,
  24. X. Když nás všecko oklamá,
  25. XI. Ó zdali v nivách asfodelů
  26. XII. Žít dlouho – ne v tom není zisku,
  27. XIII. Jsou krásné duše v tomto světě žalu,
  28. XIV. Na jaře i v podletí
  29. XV. Ó mrtví, mrtví, jak je v hrobě vám?
  30. XVI. Kdes v dáli hřbitov – jeden prostý kámen,
  31. XVII. Juž skoro se mi stáváš mythem
  32. XVIII. Když juž hrdý rozum víře
  33. XIX. (Z jara na hřbitově.)
  34. XX. Dost pláče již i žalu,