XX.
Dost pláče již i žalu,
Dost pláče již i žalu,
spi v chladném klínu země,
spi tiše, sladce, jemně,
jak v klínu matčině;
Tvé jméno v srdcí skálu
je, pokud žijem, vryto,
čím bylas nám, Bůh ví to
a srdce jedině!
Spi – život Tvůj byl krásný,
on unaveným skráním
byl sladkým požehnáním
a křídlem ku ráji.
Jak velká voda jasný,
jak list lilije ryzí
a plný vláhy, mízy
těm, kdo tu zoufají.
Spi na pobřeží moře,
spi v cizí země klínu,
v ten velký zástup stínů
splyň, k němuž všichni jdem
jak po neschůdné hoře;
však spíš přec pod hvězdami,
jichž svit nám sladký, známý;
je všady svatá zem.
62
Ta matka všech nás drahá
nad Věčna klímá strží,
své děti v klínu drží
je vinouc k srdci blíž;
co po nás teprv sahá
ta velká ruka stinná
a ona pohostinná
se otvírá – ty spíš.
V poslední pozdrav ještě
na poslední hrst země,
jež dolů klesá jemně,
můj sprchni tichý zpěv
jak růžných lístků deště;
jen sladké ciť z nich vání,
ať nikdo neví ani,
že prší na rakev.
63
OBSAH.
CYKLUS I.
I. Dvě tato pouze slova na obálce7
II. Jak bouř, kdy řádí na horách10
III. Když luny hasne bílý pruh11
IV. Ó sladký hlase umlklý13
V. Zářící labuť vylétla15
VI. Ó smrti, moře bez všech břehů16
VII. V té říši světla, jasné stíny duchů18
VIII. My v denní shon se probouzíme19
IX. Ach, útěcho, ty rajský hoste20
X. Kde pouze v žalu třesem rtoma22
XI. Jak proroku, pod pouště nebem23
XII. Ó matko, kterou stihla taká rána24
XIII. Jak vojáci jsme v palbě divé26
XIV. Já prostý poutník v světa kruh28
CYKLUS II.
I. Myslil jsem, že jsem juž střás’33
II. Jak druhdy vavříny a kvítí34
III. Ó bolesť veliký je mistr věru36
IV. Říká se, že v temném lese37
V. Bublino! Z jaké hloubky jdeš?38
VI. Co může po nás jednou tady zbýti?40
VII. Když před lety první zněl pro Tebe kvil42
VIII. Nelze, nelze zapomníti44
IX. Na Tobě se nejlíp ukázalo46
X. Když nás všecko oklamá47
XI. Ó zdali v nivách asfodelů48
XII. Žít dlouho – ne v tom není zisku50
XIII. Jsou krásné duše v tomto světě žalu52
XIV. Na jaře i v podletí53
XV. Ó mrtví, mrtví, jak je v hrobě vám?54
XVI. Kdes v dáli hřbitov – jeden prostý kámen55
XVII. Juž skoro se mi stáváš mythem57
XVIII. Když juž hrdý rozum víře58
XIX. Na všech snítkách jaro mladé60
XX. Dost pláče již i žalu62
E: js + sf; 2002
[64]