II. Jak druhdy vavříny a kvítí,

Jaroslav Vrchlický

II.
Jak druhdy vavříny a kvítí, Jak druhdy vavříny a kvítí,
 co neustával potlesk hřmíti, se sypávaly k nohám Tvým a umění tvé čisté, ryzí, jak často slavil v řeči cizí nadšených pěvců zvučný rým! Kdo byl by řekl, den že bude, kdo sotva jedno dítko chudé z té bohaté žně úspěchů na rakev Tvoji skane v tichu v tu chladnou, černou mrtvých líchu v slz přívalu a povzdechů. Jež těšívalas písní svojí a sílila ve těžkém boji, kde byli, když tvůj čerstvý hrob na rakev Tvoji čekal chtivý? Jen kněze hlas zněl zádumčivý a na Tvé rakve tvrdý strop 34 Jenjen padly kapky vody svaté, však slzy horké, láskou vzňaté ty v prázdno tekly později a z očí těch, již doma klečí, – co píseň slední v rodné řeči já váhavě Ti zapěji. 35
Básně v knize È morta:
  1. I. Dvě tato pouze slova na obálce
  2. II. Jak bouř, kdy řádí na horách,
  3. III. Když luny hasne bílý pruh,
  4. IV. Ó sladký hlase umlklý,
  5. V. Zářící labuť vylétla
  6. VI. Ó smrti, moře bez všech břehů,
  7. VII. V té říši světla, jasné stíny duchů
  8. VIII. My v denní shon se probouzíme,
  9. IX. Ach, útěcho, ty rajský hoste,
  10. X. Kde pouze v žalu třesem rtoma,
  11. XI. Jak proroku, pod pouště nebem
  12. XII. Ó matko, kterou stihla taká rána,
  13. XIII. Jak vojáci jsme v palbě divé;
  14. XIV. Já prostý poutník v světa kruhu,
  15. I. Myslil jsem, že jsem juž střás’
  16. II. Jak druhdy vavříny a kvítí,
  17. III. Ó bolesť veliký je mistr věru,
  18. IV. Říká se, že v temném lese
  19. V. Bublino! Z jaké hloubky jdeš?
  20. VI. Co může po nás jednou tady zbýti?
  21. VII. Když před lety první zněl pro Tebe kvil,
  22. VIII. Nelze, nelze zapomníti
  23. IX. Na Tobě se nejlíp ukázalo,
  24. X. Když nás všecko oklamá,
  25. XI. Ó zdali v nivách asfodelů
  26. XII. Žít dlouho – ne v tom není zisku,
  27. XIII. Jsou krásné duše v tomto světě žalu,
  28. XIV. Na jaře i v podletí
  29. XV. Ó mrtví, mrtví, jak je v hrobě vám?
  30. XVI. Kdes v dáli hřbitov – jeden prostý kámen,
  31. XVII. Juž skoro se mi stáváš mythem
  32. XVIII. Když juž hrdý rozum víře
  33. XIX. (Z jara na hřbitově.)
  34. XX. Dost pláče již i žalu,