II. Jak druhdy vavříny a kvítí,

Jaroslav Vrchlický

Jak druhdy vavříny a kvítí, co neustával potlesk hřmíti, se sypávaly k nohám Tvým a umění tvé čisté, ryzí, jak často slavil v řeči cizí nadšených pěvců zvučný rým! Kdo byl by řekl, den že bude, kdo sotva jedno dítko chudé z té bohaté žně úspěchů na rakev Tvoji skane v tichu v tu chladnou, černou mrtvých líchu v slz přívalu a povzdechů. Jež těšívalas písní svojí a sílila ve těžkém boji, kde byli, když tvůj čerstvý hrob na rakev Tvoji čekal chtivý? Jen kněze hlas zněl zádumčivý a na Tvé rakve tvrdý strop jen padly kapky vody svaté, však slzy horké, láskou vzňaté ty v prázdno tekly později a z očí těch, již doma klečí, – co píseň slední v rodné řeči já váhavě Ti zapěji.

Patří do shluku

hrobník, motyka, rakev, kopat, hrobař, hřbitov, rýč, rov, hlína, jáma

209. báseň z celkových 461

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Nocleh v lese. ( Ceyp z)
  2. Nad popelem chotě (Jiljí Vratislav Jahn)
  3. POPĚVKY TULÁCKÉ. (Svatopluk Čech)
  4. Pohádkář. (Adolf Heyduk)
  5. Příští generace (Karel Hlaváček)
  6. 10. Velké muže – kdež pak vy je máte? (František Sušil)
  7. 213. Tu se víko rakve starobylé (Jan Kollár)
  8. III. Nač hlučíte již stále: sláva! sláva! (Václav Šolc)
  9. Z DENNÍKU BÁSNÍKOVA. (Jaroslav Vrchlický)
  10. Duma. (Josef Svatopluk Machar)