213. Tu se víko rakve starobylé

Jan Kollár

Tu se víko rakve starobylé Samo sebou dvíhá s tichostí, A šust větra v kryptě schramostí, Mertvec v plachtě přede mnou stál bílé; Postavy byl velké, ušlechtilé, Obličej se barvil bledostí, Řetězy mu k zemi od kostí Řinčely už ryzou téměř zhnilé: Místo očí prázné jamky byly, Usta: „kdo si? v jakém vyslanství Přišel si sem?“ ke mně promluvily; Krajan tvůj sem, řku já, pověz že mi, Kníže náš a dárce křesťanství, Proč ty ležíš v této cizí zemi?

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

hrobník, motyka, rakev, kopat, hrobař, hřbitov, rýč, rov, hlína, jáma

451. báseň z celkových 461

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. IMPROVISACE. (Adolf Brabec)
  2. LOUČENÍ DOMA (Otokar Fischer)
  3. Nad popelem chotě (Jiljí Vratislav Jahn)
  4. I. Tak, jak jsi žila, odešla jsi, tiše, (Antonín Klášterský)
  5. Dítěcý hrob. (Karel Sudimír Šnajdr)
  6. Poznání. (Vincenc Furch)
  7. Poslední rychtář. (Rudolf Pokorný)
  8. HŘBITOV. (Emanuel z Čenkova)
  9. XLVII. V vlasti jsem a předce divná tužba (Jan Neruda)
  10. Po práci. (A. K. Lešan)