IMPROVISACE.

Adolf Brabec

Jsem souchotinář starý, před zrakem svým zřím máry, na nichž se bílá rakev stkví. A v rakvi sám se vidím, z mých důlků očních zmizel jas, po sledním světle slídím a cítím stlívat světlý vlas. Ó hodino těch dějů, jež slední jsou u člověka, před tebou proč se chvěju, hodino Tvůrčí odvěká – –

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

hrobník, motyka, rakev, kopat, hrobař, hřbitov, rýč, rov, hlína, jáma

389. báseň z celkových 461

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. 213. Tu se víko rakve starobylé (Jan Kollár)
  2. Po práci. (A. K. Lešan)
  3. PO HAMLETU. (Eliška Pechová-Krásnohorská)
  4. Sen. (Jaroslav Vrchlický)
  5. Nad hlubokým, tmavým hrobem (Jan Neruda)
  6. Jarní motiv. (Emanuel z Čenkova)
  7. Poznání. (Vincenc Furch)
  8. XXXII. Milko! ptáš se, jaký pohřeb (František Karel Drahoňovský)
  9. IV. Kdys u zdi hřbitovní (Jaroslav Vrchlický)
  10. Půlnoční čas a oknem měsíc plný (Jan Neruda)