XLVII. V vlasti jsem a předce divná tužba

Jan Neruda

V vlasti jsem a předce divná tužba svírá prsa těsným okovem, stoupám místa od dětinství milá, a předc nejsem zde víc domovem. Cizé tváře, cizé chladné zvyky, cizé citům zvuky kolem znějí, že bych zaplakal si v domě vlastním píseň tužby – toužnou Odysseji.

Patří do shluku

hrobník, motyka, rakev, kopat, hrobař, hřbitov, rýč, rov, hlína, jáma

329. báseň z celkových 461

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Sloky. (Antonín Sova)
  2. 213. Tu se víko rakve starobylé (Jan Kollár)
  3. Ach škoda, škoda nastokrát... (Adolf Heyduk)
  4. Mé lože. (Ferdinand Písecký)
  5. JE SEČTEN DNŮ MÝCH ŘAD... (Josef Václav Sládek)
  6. Vlastibořské zvony. (Bohdan Kaminský)
  7. POPĚVKY TULÁCKÉ. (Svatopluk Čech)
  8. 42. V ty struny duše dech jsem vložil, (Josef Kuchař)
  9. Kletba. (Adolf Heyduk)
  10. Otce zde už pochovali (Jan Neruda)