Kletba.

Adolf Heyduk

Má ruka slabá žehnat by ti chtěla, i kraji tvému, milý domove, leč žehnání má ruka zapomněla, a vůle klesá do tmy hrobové. I ty jsi dílem milované země, co nesmí sobě ani zaplakat, a děsné boje mocně víří ve mně, chci tobě kletbu – kletbu chci ti dát. Jen zradou puč, – kam nepřítel náš kročí, a pod suchý-li strom snad usedne, ať pučí zas, a vypíchá mu oči, než jedem svým ti v líce pohlédne. Tvé místo každé pisčitou buď půdou, jež zbojníka má, lotra zasypat, a vody tvé ať krví proudí rudou, by prostý všeho musel zanikat.

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

hrobník, motyka, rakev, kopat, hrobař, hřbitov, rýč, rov, hlína, jáma

191. báseň z celkových 461

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. ZA VÁCLAVEM VLČKEM. (Ferdinand Tomek)
  2. Hrstka země jen. (Jan Pelíšek)
  3. OD MRTVÝCH K ŽIVÝM. (Antonín Sova)
  4. III. Nač hlučíte již stále: sláva! sláva! (Václav Šolc)
  5. 3 Tys plakala, že jsem Ti kdys (Josef Barák)
  6. Dnes zajdem sobě na hřbitov, (Gustav Dörfl)
  7. Na lípu. (Josef Uhlíř)
  8. Dítěcý hrob. (Karel Sudimír Šnajdr)
  9. SVÉMU KLOBOUKU, ZA KTERÝM JSEM NOSÍVAL SNĚT CHVOJÍ. (Bohdan Kaminský)
  10. PÍSEŇ. (Karel Červinka)