OD MRTVÝCH K ŽIVÝM.

Antonín Sova

Až pohrbíš, až pohrbíš a zakopáš, přej podsvětí tomu, jenž slůvka nedí... Až zoufale za ním zavoláš, ty nedočekáš se odpovědi... A ztěžka se ztišíš... Tvá láska, mníš, je navždy už v zemi zakopána, a že se už nikdy nevzchopíš a nikým tak nebudeš milována... Však vzchopíš se přece... A cestou pak si všimneš, jak primule zlatě hoří... Kraj vlnami obilí zasvítí v zrak, zdi hřbitovní oblije zlatem svých moří... Až ze hřbitovních pak vyjdeš vrat, tvůj těžký vlas vzeplá borově rusý... A oči tvé počnou se přec jen smát vstříc všemu, co žíti chce a musí...

Patří do shluku

hrobník, motyka, rakev, kopat, hrobař, hřbitov, rýč, rov, hlína, jáma

160. báseň z celkových 461

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. U hrobu lásky. (Hanuš Věnceslav Tůma)
  2. U hrobů svých druhů. (František Táborský)
  3. Kletba. (Adolf Heyduk)
  4. HORROR VACUI. (Vladimír Houdek)
  5. Jarní motiv. (Emanuel z Čenkova)
  6. Z DENNÍKU BÁSNÍKOVA. (Jaroslav Vrchlický)
  7. HŘBITOV. (Emanuel z Čenkova)
  8. XIII.   Také to Slunce ohnivé (Jan Neruda)
  9. III. Nač hlučíte již stále: sláva! sláva! (Václav Šolc)
  10. Hrstka země jen. (Jan Pelíšek)