XIII.   Také to Slunce ohnivé

Jan Neruda

Také to Slunce ohnivé pomalu pousíná, přijde i jeho hodinka, zhasne a mrtvě zsiná. A jen když za čas planeta na prsa zpět mu skane, zase pak dávným plamem svým na chvíli ještě vzplane. Ach což ta láska mateřská přes časy, přes hrob hoří, neumrazíš jí na horách, neuhasíš jí v moři! Matičce dášli do hrobu na prsa dítě její, ještě se vpadlé, ztlelé rty radostí pozachvějí.

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

v básni jsme nalezli 1 místo, v básni jsou označena takto
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

hrobník, motyka, rakev, kopat, hrobař, hřbitov, rýč, rov, hlína, jáma

349. báseň z celkových 461

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. OD MRTVÝCH K ŽIVÝM. (Antonín Sova)
  2. Osamělý koutek. (Vojtěch Mikuláš Vejskrab Bělohrobský)
  3. U hrobů svých druhů. (František Táborský)
  4. Soucit. (Jaroslav Vrchlický)
  5. POMLUVY. (Bohuslav Květ)
  6. PODZIMNÍ DNY. (Josef Svatopluk Machar)
  7. DVA HLASY. (Emanuel Čenkov)
  8. Jarní deštík. (Antonín Klášterský)
  9. Osika. (Augustin Eugen Mužík)
  10. Duma v podzimním slunci. (Adolf Heyduk)