DVA HLASY.

Emanuel Čenkov

Za tichých večerů když kvete nebe(J5f) jak modrá plná zlatých růží zahrada(J6m) tu zraky pozvednout cos nutí tebe(J5f) v ten kosmos rozhledný chceš smírně splývat(J5f) a jakás rozloučení tklivá nálada(J6m) se v tobě ozývá slyš Smrť svou zpívat(J5f) A za dnů vichorných kdy vše se stmělo(J5f) kdy vlny ke skalinám skáčou ve vzteku(J6m) kdy v moře propastech jak vše by vřelo(J5f) se ozve odboje hlas v tobě v člověku(J6m) cos tebe vyzývá zrak upjat k daleku(J6m) a vichrům nastavit své hrdé čelo(J5f)

Patří do shluku

hrobník, motyka, rakev, kopat, hrobař, hřbitov, rýč, rov, hlína, jáma

406. báseň z celkových 461

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. XXXVI.   Aj, tamhle dřímavých jiskerek, (Jan Neruda)
  2. U hrobů svých druhů. (František Táborský)
  3. Mám tě, mám, nepustím víc! (Josef Holý)
  4. Matka. (Josef Svatopluk Machar)
  5. Z DENNÍKU BÁSNÍKOVA. (Jaroslav Vrchlický)
  6. BÁSEŇ ZÁVĚREČNÁ. (Ludvík Lošťák)
  7. Ustřížený vlas. (Augustin Eugen Mužík)
  8. XVIII.   Měsíc mrtev. Při něm ve prodlení (Jan Neruda)
  9. Z HROBU BÁSNÍKOVA. (Bohdan Kaminský)
  10. A TKLY SE MNE... (Antonín Sova)