DVA HLASY.

Emanuel Čenkov

Za tichých večerů, když kvete nebe jak modrá, plná zlatých růží zahrada, tu zraky pozvednout cos nutí tebe, v ten kosmos rozhledný chceš smírně splývat a jakás rozloučení tklivá nálada se v tobě ozývá – slyš Smrť svou zpívat! A za dnů vichorných, kdy vše se stmělo, kdy vlny ke skalinám skáčou ve vzteku, kdy v moře propastech jak vše by vřelo, se ozve odboje hlas v tobě, v člověku, cos tebe vyzývá zrak upjat k daleku a vichrům nastavit své hrdé čelo.

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

hrobník, motyka, rakev, kopat, hrobař, hřbitov, rýč, rov, hlína, jáma

406. báseň z celkových 461

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. XXXVI.   Aj, tamhle dřímavých jiskerek, (Jan Neruda)
  2. U hrobů svých druhů. (František Táborský)
  3. Mám tě, mám, nepustím víc! (Josef Holý)
  4. Matka. (Josef Svatopluk Machar)
  5. Z DENNÍKU BÁSNÍKOVA. (Jaroslav Vrchlický)
  6. BÁSEŇ ZÁVĚREČNÁ. (Ludvík Lošťák)
  7. Ustřížený vlas. (Augustin Eugen Mužík)
  8. XVIII.   Měsíc mrtev. Při něm ve prodlení (Jan Neruda)
  9. Z HROBU BÁSNÍKOVA. (Bohdan Kaminský)
  10. A TKLY SE MNE... (Antonín Sova)