DVA HLASY.

Emanuel Čenkov

DVA HLASY. (Z motivů přímořských.)
Za tichých večerů, když kvete nebe jak modrá, plná zlatých růží zahrada, tu zraky pozvednout cos nutí tebe, v ten kosmos rozhledný chceš smírně splývat a jakás rozloučení tklivá nálada se v tobě ozývá – slyš Smrť svou zpívat! A za dnů vichorných, kdy vše se stmělo, kdy vlny ke skalinám skáčou ve vzteku, kdy v moře propastech jak vše by vřelo, se ozve odboje hlas v tobě, v člověku, cos tebe vyzývá zrak upjat k daleku a vichrům nastavit své hrdé čelo. V Sablettes u Toulonu v červnu r. 1927.
94

Kniha Dojmy a kontemplace básníka 20. věku (1934)
Autor Emanuel Čenkov