XXXVI.   Aj, tamhle dřímavých jiskerek,

Jan Neruda

Aj, tamhle dřímavých jiskerek, jak když rukou rozhodí květů, to letí prostorou kometa, kostnice umrlých světů. Hvězdo, oděná rubášem, dumnou nám píseň hudeš, v ní veliký obsah, málo slov: „Ty popel jsi, popel budeš!“ A tamhle zásvit zas jako sen, jak když den se rozbřesknout bojí, tam prach se k novému životu v nebeském zákoutí pojí. Příštích světů ty zábřesku, mlžino mladě žhoucí, jakž ku srdci sáhá píseň tvá: „Zas vstanete s lící skvoucí!“ O hvězdy, hymny vy zářivé, naslouchám vám v roznětu svatém, nechť smrt či vzkřísení hlásáte, duši mi plníte zlatem! Srdce celičké vystláno nesmrtelnosti kvítím – co potřebuju já věčným být, když věčnost již teď procítím!

Patří do shluku

hrobník, motyka, rakev, kopat, hrobař, hřbitov, rýč, rov, hlína, jáma

123. báseň z celkových 461

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. DVA HLASY. (Emanuel Čenkov)
  2. BÁSEŇ ZÁVĚREČNÁ. (Ludvík Lošťák)
  3. Práce poslední. (Adolf Heyduk)
  4. Duma. (Josef Svatopluk Machar)
  5. Z DENNÍKU BÁSNÍKOVA. (Jaroslav Vrchlický)
  6. Sen (Emanuel Miřiovský)
  7. DUMA VEČERNÍ. (Augustin Eugen Mužík)
  8. Duch můj jak tichý větérek (Jan Neruda)
  9. Z HROBU BÁSNÍKOVA. (Bohdan Kaminský)
  10. Ba je tu v světě radostí, (Rudolf Mayer)