Sen

Emanuel Miřiovský

Už mnozí o snech o viděních psali(J5f) a zdá se to být zvukem hudby všední(J5f) kdy básník sáhne do strun rozespalý(J5f) a slovem živým navrací se ke dni(J5f) Ach bože sen to zní tak trochu k smíchu(J5f) a věk náš nerad poslouchá ty tóny(J5f) jest lahodnější jemu píseň hříchu(J5f) a bujná melodije jako zvony(J5f) když rozzvučí se k veselému sňatku(J5f) A mně se zdálo už mi vázne slovo(J5f) že pochovali domovinu matku(J5f) a pošlapali srdce vlastencovo(J5f) To zní tak divně nejde pánům k duhu(J5f) a chce se spát jak po probdělé noci(J5f) ta píseň sluší ňadrům bídných sluhů(J5f) co berou sobě domov ku pomoci(J5f) pak píseň domovskou a smutek k tomu(J5f) snad elegii nebo slzy lhané(J5f) Ó znám to vše a půjdu raděj domů(J5f) než vášní zloby hlava moje vzplane(J5f) Vy páni století Vám slza vodou slove(J6f) a povzdech za vlast prken komedijí(J5f) a kdy se národ v žití vrací nové(J5f) se břich váš smíchem otrhanců svijí(J5f) Vy lůzo století A kdysi zdálo mně se(J6f) že hanbu svrhnul národ zotročilý(J5f) rezavou šavli vzal a láskou spilý(J5f) v náruči měkkou sklonil svobodě se(J5f) a prolil krev a nelekal se smrti(J5f) a padnuv k zemi pomodlil se za ty(J5f) kdož vlast mu drahou bídnou rukou drtí(J5f) a z krásné ženy učinili hnáty(J5f) i kostru vyzáblou a červy rozedranou(J6f) Nuž lůzo zpanštělá To sen můj k smíchu věru(J6f) však až vám domy nad hlavami vzplanou(J5f) pak těžko bude běžet pro sekeru(J5f) a pustit ji snad nade hlavou naší(J5f) Ó hanba pánové věk naučil nás tomu(J6f) že kdy se plamen nad sousedem snáší(J5f) my půjdem hájit svého zase domu(J5f) To se mi zdálo byl to sen tak krátký(J5f) a všední zdlouhavý měl radš jsem bdíti(J5f) Já viděl pohřeb zubožené matky(J5f) a z rakve vstala mžikem barrikáda(J5f) nám v srdcích rozžehla se láska mladá(J5f) a z hrobu vstalo v slávě živobytí(J5f)

Patří do shluku

hrobník, motyka, rakev, kopat, hrobař, hřbitov, rýč, rov, hlína, jáma

369. báseň z celkových 461

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. PO TŘICETI LETECH (Viktor Dyk)
  2. PO LÉTECH. (Bohdan Kaminský)
  3. 80 Staré písně kladu stranou (Jan Evangelista Nečas)
  4. Práce poslední. (Adolf Heyduk)
  5. BÁSEŇ ZÁVĚREČNÁ. (Ludvík Lošťák)
  6. Můj soudruh. (Eliška Krásnohorská)
  7. MATCE. (Adolf Brabec)
  8. XXXVI.   Aj, tamhle dřímavých jiskerek, (Jan Neruda)
  9. Duma. (Josef Svatopluk Machar)
  10. Pozdě. (Bohuslav Květ)