Duch můj jak tichý větérek

Jan Neruda

Duch můj jak tichý větérek nad polem tím se nese, tak rád by květy rozhoupal a přec se před tím třese. Vždyť kdybych živým dotknutím snad lístky setřás’ s květů, co zbylo by pak ze dnů všech, a čím jsem já byl světu!?

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

hrobník, motyka, rakev, kopat, hrobař, hřbitov, rýč, rov, hlína, jáma

180. báseň z celkových 461

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. K POHŘBU PANNY. (Josef Václav Sládek)
  2. FRANTIŠEK ŠEBELE. (Karel Mašek)
  3. Ustřížený vlas. (Augustin Eugen Mužík)
  4. Elegie. (Emanuel Miřiovský)
  5. Ba je tu v světě radostí, (Rudolf Mayer)
  6. ZIMA VE SKALÁCH. (Irma Geisslová)
  7. Zpívám zas – a tedy opět žiji, (Vladimír Frída)
  8. SLOKY. (Antonín Klášterský)
  9. Z HROBU BÁSNÍKOVA. (Bohdan Kaminský)
  10. XXXVI.   Aj, tamhle dřímavých jiskerek, (Jan Neruda)