FRANTIŠEK ŠEBELE.

Karel Mašek

Divně se to plete v světě tady, každý člověk má své Vyšehrady; každá duše mnoho zkusila, že je jako ňáká mohyla, její krásné labutě šly už dávno na kutě; ale člověk není vždycky kámen, mívá v sobě také někdy plamen, proto rychle uháněla ona, všechny květy pošlapala noh’ma, a on za ní, že jsem se až lek’, že jsem chvíli zůstal jak špalek. Utíkala pořád rychle dosti jako Kain a Jidáš, zlí to hosti, a on za ní také též utíká, snad si zahráti chce na hrobníka. Stařec nedořek’ tu pověst k posledu, ach to byla duše od ledu. V hladu, v nouzi, v bídě, v dešti musí člověk mnoho snésti a je rytíř zaobalen ve tmě, a svalí se, jak jej slunce dotkne, že už ani nechce věřit tomu, že je také z pořádného domu, má teď nyní jenom upomínku, která zůstala mu na dobírku. Kousek cizí propasti v něm dřímá, na nebi hrom černý hřímá – tak se dobré se zlým setkává, jak to právě koho potkává.

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

v básni jsme nalezli 1 místo, v básni jsou označena takto
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

hrobník, motyka, rakev, kopat, hrobař, hřbitov, rýč, rov, hlína, jáma

340. báseň z celkových 461

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Z DENNÍKU BÁSNÍKOVA. (Jaroslav Vrchlický)
  2. Duch můj jak tichý větérek (Jan Neruda)
  3. Z HROBU BÁSNÍKOVA. (Bohdan Kaminský)
  4. Duma. (Josef Svatopluk Machar)
  5. LOUČENÍ DOMA (Otokar Fischer)
  6. ZIMA VE SKALÁCH. (Irma Geisslová)
  7. PÍSEŇ. (Karel Červinka)
  8. XXVI. Mně zdálo se, žes umřela; (Vítězslav Hálek)
  9. Elegie. (Emanuel Miřiovský)
  10. U hrobů svých druhů. (František Táborský)