Elegie.

Emanuel Miřiovský

Již padá listí Ještě chtěl jsem včera(J5f) utrhnouť růži jež se rděla květem(J5f) dnes opadala smutně do večera(J5f) a rozloučila s podzimním se světem(J5f) Tak mine mladosť Za ní noha kráčí(J5f) tím pevným krokem který mužnosť vede(J5f) a byť i v lesklém oko plálo pláči(J5f) a byť i smutek v tváři plakal bledé(J5f) ta noha kráčí směle neodvratně(J5f) v života tůně nevlídné a matné(J5f) a kudy stoupá půda kamenem(J5m) a kde se octne pnou se mosty zlaté(J5f) jež bezpečně ji vedou v míru zem(J5m) kde štěstí upíná se k její patě(J5f) a kam se spustí tam by člověk rád(J5m) chtěl blahem sobě tiše zaplakat(J5m) Tak praví mnozí Ale když ta noha(J5f) se motá trním nahá přeubohá(J5f) když místo mostů močály a skály(J5f) se v proudův toky nastaví a stojí(J5f) jak hradové by k odvětě a boji(J5f) tu neustupně proti ní zde stáli(J5f) když z tajných skrýší sto se plíží hadů(J5f) a každý uštknuv kolem ní se točí(J5f) a jed svůj stříká z bohatého skladu(J5f) když bol a žal se tokem proudí z očí(J5f) kam půjde noha kterou mužnosť vede(J5f) kam zrak obrátí oči pláčem bledé(J5f) Hle svadla růže Kdo ji skropí zase(J5f) by zaleskla se opět v jarním jase(J5f) Zas výská jaro Zvuky jeho steré(J5f) se nesou vzduchem puká pouto ledů(J5f) a jarních růží poupě tisíceré(J5f) se dere slunci blaze do pohledu(J5f) Zda mé mladosti jaro zase zkvete(J5f) Hle mužští dnové prchli do hrobu(J5m) Či mám snad věku vzdor a zásobu(J5m) v té pouti žití svého rychloleté(J5f) Aj ty to víš ty duše moje mladá(J5f) i s prškem šedin bujné na skráni(J5m) jak život můj si ještě tebe žádá(J5f) čas mou sic hlavu v hrob již uklání(J5m) již hrobař brousí svou si lopatu(J5m) však než se hrdá tato hlava skloní(J5f) zapěti musí v bujném záchvatu(J5m) že byla tu ač zedraná však celá(J5f) a byť i v holou lebku ztrouchnivěla(J5f) že byla tu a teď že už je po ní(J5f)

Patří do shluku

hrobník, motyka, rakev, kopat, hrobař, hřbitov, rýč, rov, hlína, jáma

148. báseň z celkových 461

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. K POHŘBU PANNY. (Josef Václav Sládek)
  2. Z HROBU BÁSNÍKOVA. (Bohdan Kaminský)
  3. A slunce zapadalo! (Adolf Heyduk)
  4. ZIMA VE SKALÁCH. (Irma Geisslová)
  5. NÁVŠTĚVA. (Vítězslav Hálek)
  6. Bezdětek. (Adolf Heyduk)
  7. Duch můj jak tichý větérek (Jan Neruda)
  8. Můj hrob vystelte rudými růžemi. (František Sís)
  9. LI. Mé prkno umrlčí neklaď si do cesty, (František Leubner)
  10. XXIII. Zjihlá role roztouženě (František Leubner)